Lenka Sadvarová: Malá máma – pravdivý komiks o mateřství

Tenhle komiks jste možná zaznamenali na Facebooku, kde byl jeden čas velmi populární, a nejčastějším komentářem  k němu bylo: „přesně jako u nás“. Autorka, která se před narozením potomka živila jako grafička, se do krátkých komiksů rozhodla zachycovat situace ze života matky v domácnosti. Komiks o třech obrázcích totiž zvládne nakreslit během poledního spánku mimina. A ostatní matky malých dětí si jej ve stejném „časovém oknu“ zvládnou přečíst a zasmát se (zvesela nebo hořce, toť otázka). A tak se od Lojzíčka a jeho mámy můžete dozvědět třeba to, proč je dobré se na odpolední kafe k sousedce vybavit jako na polární expedici nebo jak vždycky dopadne pasírování rajčat na domácí boloňské špagety pro batole. Tenhle komiks je vtipný a trefný, ale víte, co mě pobavilo nejvíc? Že si je malá máma skutečně podobná! Když jsem ji zahlédla na fotce z jedné mamablogerské akce, nemusela jsem číst popisek – byla jsem si naprosto jistá. To podle mne jen dokazuje, jak skvěle umí Lenka Sadvarová vystihnout skutečnost. Tuhle knížku neváhejte koupit každé zaneprázdněné matce kojence či batolete.

Lucie Nachtigallová: Deník fejsbukové matky

Knížkám Lucie Nachtigallové jsem už na stránkách našeho magazínu věnovala dvě recenze (Deník fejsbukové matky a Výlety s tajenkou). A to jsem zdaleka nepokryla veškerou její tvorbu. V papírové podobě jí už vyšly celkem čtyři knihy. Nečekejte žádná filozofická moudra. I když má Lucie Nachtigallová rozhodně rozsáhlé znalosti z české historie, které zužitkovává při tvorbě výletů s tajenkou pro děti, ve svých knihách pomocí krátkých statusů popisuje chod pětičlenné rodiny. A protože její tři děti jsou stejně akční jako ona sama, občas zmatkaři, občas rozumbradové, o veselé příhody není nouze. Lucie je navíc umí velmi dobře slovně vyjádřit, píše jednoduše a zábavně. Pokud ji sledujete na sociálních sítích (její působiště je, jak název napovídá, hlavně facebook, ale nově přidala i instagram), zjistíte, že si velmi často a ráda nechá poradit či pomoci od svých čtenářů. Mně osobně je svým přístupem velmi sympatická, musíte ale počítat s tím, že její knihy jsou „příběhy do vany nebo na deštivé odpoledne“ a že knihu přečtete opravdu rychle a stejně rychle zapomenete. Doporučuji tedy oslavit svátek matek v širší rodině a koupit si knihy raději „napůl“ s maminkou, babičkou nebo švagrovou.

Tereza Boehmová – Zajíček Zlobílek, hluchý drak, natahovací Mařenka a jiné pohádkové příběhy

Tereza Boehmová vystudovala žurnalistiku a během rodičovské dovolené začala publikovat fejetony v různých časopisech a také psát blog v rámci blogů na stránkách zpravodajského serveru idnes. S ním se dokonce umístila v roce 2007 v rámci tamní blogerské soutěže a následující rok se pak stala administrátorkou celé blogerské platformy idnes. Kromě toho, že vydala své fejetony knižně pod názvem Matka z cukru a oceli, píše i přímo pro děti. A právě na jednu z jejích dětských knížek bych vás ráda upozornila. Najdete v ní výchovné příběhy zajíčka Zlobílka, které jsou určeny nejmenším dětem, několik pohádek pro větší děti (to jsou například ty o  hluchém drakovi a natahovací Mařence z názvu knížky) a pak ještě tři bonusové pohádky od autorčiných hostů. Těmi jsou Barbora Osvaldová, Jan Jandourek a Patrik Banga. Pohádky v knížce jsou krátké tak, abyste je mohli přečíst dětem před spaním a přitom se do nich nějak extra nezaplétali. Přiznejme si totiž, že přestože všichni máme informace o důležitosti čtení dětem, je předčítání a odpovídání na dětské doplňující otázky některé večery opravdu výzva. Pohádky Terezy Boehmové jsou moderní. To vám bude jasné, hned jak narazíte na první ženskou hlavní postavu – je aktivní, nesedí v koutě a nečeká až za ni někdo něco udělá. Nebojte se, nejde o žádnou feministickou agitku, ale běžný a příjemně popsaný pohádkový život.

Tereza Salte – Šlehačková oblaka

Zařadit Terezu Salte mezi mamablogerky je trochu odvážné. Na sociálních sítích i blogu je velmi aktivní, několikrát se úspěšně účastnila blogerských soutěží a v online marketingových aktivitách dokonce podniká. Na „mama“ se její blogerská kariéra změnila ale teprve nedávno. V její knize tak nenajdete nic o dětech ani pro děti, ale vyprávění o jejím zajímavém životě. Tereza se totiž odstěhovala za svým přítelem (nyní už manželem) do Osla. A odtud začala svůj lifestylový a motivační blog psát. Svoji knihu napsala stejným způsobem jako blog: deníkovými zápisky a postřehy. Je to nenáročné čtení, pro někoho možná až příliš přeslazené (ale čekali byste něco jiného podle názvu?).  Šlehačková oblaka jsou čtením na dovolenou, klidně i tu mateřskou nebo rodičovskou. Zvlášť pokud potřebujete dodat trochu pozitivní nálady, té má Tereza Salte někdy až moc. Rozhodně ale má autorka co vyprávět. Já osobně bych ubrala na lyrickém dětství, protože se mi zdá, že její současný život je mnohem zajímavější, a upřímně řečeno, na formě psaní by mohla ještě trochu zapracovat, od tištěné formy přeci jen člověk očekává jazykově trochu víc (květnanost, obraty) než od vyjadřování na internetu. Knihu ale doporučuji vaší pozornosti.

Zuzana Hubeňáková – Postřehy teplákové bohyně

Od předešlé autorky se tato liší tím, že ji evidentně baví hrát si s češtinou. V jejích textech najdete asociace, neobvyklá slovní spojení i květnatý jazyk. Není třeba se bát, témata si vybírá oddychová a navíc o vtipnou kaši u nich doma zřejmě nouze nebyla. Životní příběh Zuzany Hubeňákové ve zkratce? Přestěhovala se z Valašska do Liberce, založila rodinu a blog a… nyní už má na svém kontě čtyři knihy. Jednu jako spoluautorka s neméně známým „tatablogerem“ Dominikem Landsmanem (Deníček moderního páru aneb ženy jsou z Venuše a muži jsou debil). Postřehy teplákové bohyně (s podtitulem Odpovědi na otázky, na které se nikdo neptal) jsou její zatím poslední samostatnou knihou. Kromě ní má na kontě ještě Ženu na tahu (s podtitulem Odpovědi na otázky o smyslu mateřství, vesmíru a tak vůbec) a Vstupte bez klepání s podtitulem Odpovědi na otázky, které jste si nikdy nepoložili. Hledání odpovědí evidentně autorce nedá spát, nicméně otázky, které si klade v Teplákové bohyni, jsou jak se loví šlapadlo, jestli plavou prsa nebo jak to mají Moraváci s alkoholismem, zkrátka samé fatální problémy prvního světa. Někomu se bude zdát, že v knihách Zuzany Hubeňákové je místy humoru až moc, někomu nebude sedět vůbec, ale další si u jejích knížek náramně odpočine. Doporučuji vyzkoušet.