O čem vlastně tento román je? Hlavní hrdinka Frankie je nadšená čtenářka, má smůlu na muže, miluje Jane Austenovou a pracuje se svou nejlepší kamarádkou v knihkupectví. Jednoho dne spolu přítelkyně přijdou na fakt bláznivý nápad, jak najít pro Frankie kluka. Rozmístí do vlaků a tramvají své oblíbené knihy, aby přilákaly muže se stejným vkusem na literaturu. Do nich napíše Frankie vzkaz a svůj kontakt. Mužů se ozývá mnoho a ona díky tomu začne psát svůj blog. Jednoho dne však narazí na muže, který miluje young adult, což je pro Frankie podřadná literatura…

„Jak bys správně vyhláskoval slovo láska?“ ptá se prasátko. „Láska se nehláskuje, ale cítí,“ odpoví Pú.

Já jsem se prostě zamilovala – do této knihy. Do všech těch hlášek, do hlavních hrdinů, jejich životů. Tahle tyrkysová kráska je prostě boží, zábavná, originální, ujetá, romantická a pro každého knihomola nenahraditelná. Proč? Protože je plná knih a jejich milovníků, knihomolů, ti v ní opět znovu rozebírají knihy a díky nim se seznamují. No nezní to báječně? Pravé knihomolské nebe!

Od prvních stránek jsem se bavila, smála se nahlas, citáty si označovala papírky a četla si je stále dokola. Tenhle příběh je prostě geniální! Zlepšil mi náladu, pohladil na duši, šíleně rozesmál a já ho zkrátka chci číst stále dokola! Jak tahle bláznivá jízda dopadne? To už si musíte přečíst sami. Já bych se jen ráda rozloučila dalším citátem z této knihy, tentokráte od Carlose Ruize Zafóna: „Knihy jsou jako zrcadlo. Člověk v nich vidí to, co nosí v sobě.“