Na první pohled naprosto standardní kniha z nakladatelství Host. Běžné rozměry knihy, běžné členění na kapitoly, 375 stran. Přehledná. Z regálu knihkupectví si ji tak zřejmě vybere jen ten, koho zaujme růžový králík s toaletním papírem na přebalu a slibný popis, že jde o dosud nejvtipnější román švédského autora bestsellerů.

A tragikomickou situací kniha opravdu začíná. Dojde totiž k bankovnímu přepadení. Jenže: ta banka je bezhotovostní a ta pistole je atrapa. Nebo snad není? A jak to má ten nebohý lupič tušit? Přišel k ní vlastně shodou okolností, které dopředu neplánoval, a v bankovních přepadeních a jiných kriminálních aktivitách také není vůbec zběhlý. Jak mu vzápětí vysvětlí další hlavní postavy této knihy. Arogantní ředitelka banky, důchodci renovující byty a pořádající nájezdy na švédské obchody sítě Ikea, lesbický pár nebo důchodkyně čekající na manžela. Jak se ale do příběhu dostali? A co ten králík?

Ten je taky v tom bytě. Koná se v něm totiž prohlídka pro zájemce o koupi. Zrovna když se tam lupič rozhodne na chvíli schovat a naplánovat si co dál. Nebo se jen schoval před projíždějící policejní hlídkou? Nebo plánoval vzít rukojmí? Objednávat pizzu? Mnohem pravděpodobnější je, že spíše plánoval nějakým co nejpřijatelnějším způsobem přežít další všední den, stejně jako ostatní účastníci prohlídky bytu. Jen se to nějak zvrtlo.

Fredrik Backman píše neuvěřitelně čtivě. Vyjadřuje se v krátkých, trefných větách, jeho postavy mají zajímavé charakterové rysy a za sebou příběhy, děj má spád. Celé vyprávění se tváří jako snůška tragikomických a absurdních událostí, které se mohou stát leda tak v mysli nějakého švédského autora, dokud však nenarazíte na krátkou větu. Třeba tu, že „od člověka se v dnešní době očekává, že toho zvládne neskutečně moc“.  Nebo tu, že „selhat coby dospělí je tak zoufale jednoduché“. Že někdy nemáme na výběr a že úzkost může i fyzicky bolet. V tomhle divném příběhu najdete ukrytý popis současné společnosti: co nás trápí a co nás sžírá zevnitř. A tyto drobné popisy jsou natolik univerzální, že se v nich poznáte, i když zrovna nebydlíte ve švédském městě ani se nechystáte vyloupit banku.

Ačkoli je Fredrik Backman celosvětově známý už od svého literárního debutu v roce 2012 – to bylo s knihou Muž jménem Ove, jejíž filmové zpracování bylo nominováno na Oscara – já jsem od něj četla první knihu. Ale velmi ráda si po tomto skvělém čtenářském zážitku Medvědín, Babička pozdravuje a omlouvá se nebo Tady byla Britt-Marie pořídím.

           

  

Berete-li právě do rukou tuto knihu, nečekejte, že se budete v tramvaji smát na celé kolo. Ani že budete plakat či trpět s hlavními hrdiny. Ani se příliš nedozvíte o tématu duševních chorob, jak by se z názvu mohlo zdát. Trefně a mile si ale přečtete, že miliony lidí na celém světě jsou na tom stejně jako vy. Mají své všední úzkosti, které občas narůstají do gigantických rozměrů, většinou ale jen v jejich hlavách. Občas jsou osamělí a občas jsou hladoví. A možná vám právě tahle kniha s bláznivým příběhem přinese do života pár zcela zásadních myšlenek a pohledů. Jakkoli nepravděpodobně to zní. Je skvělá.