Chloe Bensonová se probouzí spoutaná v hrobu a neví, jak se tam dostala. Z posledních sil se jí podaří utéct, ale její únosce může číhat za každým rohem. Bohužel jí doktoři, policie ani manžel nevěří a přičítají její stav psychickým problémům. Opravdu si Chloe vyfantazírovala únos ve své mysli, nebo dokáže ostatním, že se mýlí oni?

Za tebou vás už v knihkupectví nebo e-shopech naláká svou přitažlivou obálkou, která tak trošku ovlivnila i můj výběr. Dokáže ovšem zaujmout i po obsahové stránce? Tvůrkyně v zahraničí prodala přes milion výtisků svých knih, jak ostatně napovídá už samotný nápis na přední straně. Jedná se i v tomto případě o trefu do černého?

Výhoda i nevýhoda v jednom může být poměrně krátká délka textu. Oficiální počet stran se zastavil na 216, ale ve skutečnosti je to samozřejmě ještě o trochu méně. Díky tomu zápletka rychle odsýpá, není čas na nějaká výrazně hluchá místa a během chvíle se propracujete až do samotného závěru. Na druhou stranu se díky tomu nedočkáte nějakého výraznějšího rozvinutí charakterů postav a dostanete prostě jen ten nejnutnější základ.

Ústřední figura Chloe Bensonová je obyčejná, trochu méně sebevědomá žena, která se hodně přizpůsobuje svému manželovi. Kvůli tomu nemá příliš přátel ani vlastních koníčků. Jen její práce učitelky jí opravdu baví. Vlastně její povaha tak trochu postrádá šťávu a nedá se vyloženě říct, že si ji hned zamilujete. Její největší kladnou vlastností je neustálý boj za pravdu a pátrání po skutečných příčinách jejího únosu.

Právě počáteční stránky, kdy se ocitá uzavřená v kobce na pokraji života jsou jednou z nejzajímavějších částí celého vyprávění. Autorce se podařilo tuto situaci popsat opravdu věrohodně a mrazivě, takže budete s uvězněnou celým srdcem soucítit.

Bohužel v průběhu dalšího děje doje i k několika nepříliš pěkným nešvarům. Za prvé hlavního podezřelého a takřka většinu zápletky zřejmě řada čtenářů uhádne. Přestože způsob, jakým se k pravdě Chloe postupně propracovává, je zajímavý, nepříliš velké množství postav dává docela tušit, jak to celé dopadne. Chvílemi se sice snaží nahodit nějakou tu falešnou stopu, ale nejsou úplně přesvědčivé. I přesto budete pár okamžiků tápat, jestli byl její únos opravdu skutečná nebo se odehrál pouze v její hlavě. Skutečnost se ovšem nakonec řídí pravidlem, že nejjednodušší cesta je nakonec ta správná.

Rozhodně tím nechci celou knihu hned odsuzovat. I vzhledem k poměrně malému počtu stran je nakonec velice čtivá, nabízí řadu zajímavých momentů a celá zápletka (ač ne úplně originální) je rovněž atraktivní. Navíc Sibel Hodge umí vytvořit velice hutnou atmosféru, při které vám budou stoupat chloupky na zádech.

Za tebou je taková krátkodobá oddechovka, která vám zpříjemní třeba některý z deštivých letních dnů. Nebudete příliš překvapeni, ale zároveň si její čtení přesto užijete. A třeba se nad celou záležitostí i trochu zamyslíte a řeknete si, že ani vy sami už sebou nenecháte manipulovat svým mocichtivým partnerem.