Tato kniha vám zlomí srdce. Rozcupuje vás na malé kousky a budete plakat. Plakat pro příběh, který je tak krásný, silný a dojemný, že ve vašem srdci bude doznívat ještě dlouho po přečtení.

Zemřela mladá žena. Zemřela maminka tří dětí, kterým se po ní bude už navždy stýskat. Natalie prohrála svůj boj s rakovinou a po sobě nechala nejen děti, ale zhrzeného manžela Luka, který neví, jak si se ztrátou milované ženy poradit. Na starost mu zůstávají tři děti, z nichž to nejmenší má pouhé tři roky a maminka mu bude chybět asi nejvíc. Musí začít zvládat ty nejobyčejnější věci a zároveň se vyrovnat se svým steskem. „Jsem sice mrtvá, takže na mě nemusíš brát ohled, ale přesto tě chci o něco požádat. Nebude se ti to líbit. Za normálních okolností bych tě otravovala tak dlouho, dokud bys mi nevyhověl, jenže teď bohužel nemůžu…“ Den po jejím pohřbu v poště najde modrou obálku se známým rukopisem. Rukopisem jeho zesnulé ženy. Nepřemýšlí, jak k němu dopis doputoval, důležité je, že ji má opět nablízku. Každý den netrpělivě očekává ten modrý dar, který mu pomáhá se se vším vyrovnat. Natalie se mu v dopisech naprosto otevírá, píše v nich své nejniternější pocity, i to, jak moc se jí po všech bude stýskat. Její dopisy jsou plné bolesti a smutku, ale také jemné ironie, která dokázala i mě místy rozesmát. Radí Lukovi, jak má jít dál, vyrovnat se s její smrtí, a on se o to opravdu snaží. Ovšem po čase se začíná ptát, kdo mu dopisy posílá a odkud. A kolik tajemství mu Natalie ještě hodlá prozradit. A jak se s nimi Luke vyrovná, je jen na něm, záleží na tom, jak moc byla jeho láska k Natalii silná. Hlavním aktérem tohoto románu je nejspíš Luke, ale dalo by se říci, že i jeho mrtvá žena Natalie. Milovala jsem oba. Luka za to, jakým se snažil po její smrti být tátou, a Natalii za to, jaká vlastně byla. Jak se vyrovnávala se svou nemocí, s jakou neuvěřitelnou pokorou přijímala nevyhnutelné a s jakou silou vzdorovala do posledního vydechnutí. „Cožpak rakovina neví, že mám děti, a když mě nemilosrdně zabije, zanechá to v jejich životě trvalé jizvy mnohem hlubší, než je ta, která mi zůstala po operaci?“ Americká autorka Emily Bleeker dokázala to, se mnoha autorům daří velmi zřídka. Dokonale mě rozsekala, rozplakala, rozložila. Knížka byla pro mě tak silná, že jsem chvílemi opravdu přes slzy nedokázala číst. Téma rakoviny je všudypřítomné, bohužel se s ní setkáváme denně. A najednou máme před sebou příběh ženy, která se dokázala se smrtí vyrovnat po svém a najít tu správnou cestu pro svou rodinu, až tady nebude. Tajemství modrých dopisů není jen srdcebolný román o nehynoucí lásce a umírání, kdepak. Skrývá něco mnohem hlubšího, hezkého, tajemného. Skrývá v sobě i tajemství, které umírající Natalie nedokázala vyslovit nahlas, jen ho svěřit papíru. Dejte této knize šanci, opravdu si to zaslouží. „Dej za mě pusu dětem. Mám vás ráda a stýská se mi.“