Sedmnáctiletá Stella má cystickou fibrózu a momentálně je dlouhodobě zavřená v nemocnici, kde s přestávkami pobývá od malička. Aby neohrozila svou šanci na transplantaci plic, musí se chránit před infekcí. Od stejně nakažených pacientů si pak musí držet šest kroků. Minimálně.

Will, trpící stejnou chorobou, ale ještě v horším stádiu, na léčbu z vysoka kašle. Čeká, až mu bude (za pár dní) osmnáct a hodlá utéct z nemocnice, užívat si života, cestovat, dokud neumře.

Pokud se Stella k Willovi přiblíží, může dostat infekci a přijít o svou šanci na transplantaci, nebo ještě hůř, může zemřít. S Willem se však sblíží a na dálku se do sebe zamilují. Oba chtějí zkrátit vzdálenost mezi sebou na pět kroků. Co vše se může stát? Zažijí dobrodružství nebo bolest a utrpení?

„Otevřu dveře svého pokoje a překvapí mě, když vidím u stěny naproti opřenou Stellu. Předpokládal bych, že po tom kousku, který jsem jí provedl včera, se ode mne bude držet stranou NEJMÉNĚ celý týden. Má nasazené asi čtyři obličejové roušky a dva páry rukavic a prsty pevně svírá zábradlí, které je připevněné na stěně. Když se pohne, ucítím vůni levandule. Voní to hezky. Můj nos se nejspíš snaží cítit cokoli, co není bělidlo.

Usměju se. „Přišla jsi mi udělat proktologické vyšetření?“

Uffff. Tenhle román je opravdu velmi silný příběh. O to bolestnější, když čtenář od začátku ví, že se všechno skutečně děje, takhle nemocní lidé jsou mezi námi a žijí takto každý svůj den. Pět kroků od sebe nám přiblíží léčbu lidí s cystickou fibrózou, ukáže, jak vypadají jejich běžné dny. Že jsou často zavření za zdmi nemocnice, kde se vlastně celý román odehrává, a jak moc od sebe musí být daleko, i přesto, že jsou si blízko.

Kapitoly se střídají z pohledu Willa a Stelly. V závěru knihy a v poděkování autorů Rachael Lippicott, Mikki Daughtry a Tobiase Iaconise jsem zjistila, že je kniha také zfilmovaná. A já ten film prostě musím okamžitě vidět! Protože tento příběh je nejen silný a srdcervoucí, ale vlastně skutečný (i když Will a Stella neexistují). Jejich příběhy se dějí dnes a denně za zdmi nemocnic a tito lidé bojují za svůj život za přísných podmínek.

Pět kroků od sebe je nádherný román ze života v nemocnici, o lásce, nemoci, vůli přežít, o chtíči bořit pravidla a žít, nejen přežívat. Ale hlavně je o tom, jak těžké je někoho milovat a vědět, že ho nemůžeme mít. Přečtěte si tuto knihu, minimálně vás poučí o této zákeřné nemoci, třeba vám otevře oči. Je nádherná a skrývá mnohá poselství.