Alena Mornštajnová jednoznačně patří mezi nejvýznamnější domácí autory. Její knihy vycházejí v obrovských nákladech a mohou se pyšnit mnoha kladnými doporučeními od kritiků i samotných čtenářů. Dalo by se vlastně očekávat, že prakticky nemůže šlápnout vedle. Co když se ovšem rozhodne vydat trochu jiným směrem, než doposud směřovala?

Fanoušci této spisovatelky určitě vědí, že ve svých knihách nabízí zejména témata čerpající z naší historie. I tentokrát se vrátila nazpět v čase a jak už samotný název trochu napovídá, rozhodla se věnovat událostem okolo samotové revoluce v roce 1989. Její aktuální novinka však nepokračuje stejně, jako tomu bylo v případě skutečných dějin. Rozhodla se totiž napsat vlastní alternativní verzi.

Onu zásadní otázku si možná položili mnozí z pamětníků této doby. Co by bylo, kdyby se komunisté rozhodli potvrdit svou moc a podařilo by se jim zastavit onu slavnou revoluci? Jednou z prvních věcí, kterými autorka mění chod dějin, je odstavení Michaila Sergejeviče Gorbačova od vůdcovství Sovětského svazu. Tento politik se totiž poměrně lišil od svých předchůdců a snažil se především o tzv. perestrojku (přestavbu), která nakonec byla osudovou pro celou Evropu.

V tomto případě se k moci dostávají ruští generálové, kteří chtějí za každou cenu udržet stejné uspořádání. Velký vliv to má i na samotnou Československou republiku. Velký protest na Národní třídě sice proběhl a ohlasy na něj jsou velice hlasité, ale díky obrovské zatýkací akci končí většina více či méně důležitých protestujících ve vězeních či dokonce na hřbitovech. Jednou z nich je i Marie Hajná. Díky účasti na demonstraci je odsouzena ke 20 letům vězení. Je to pro ni značně šokující zpráva, protože má malé děti i manžela, které po velmi dlouhou dobu neuvidí. Jak se dá vyrovnat s takto krutým trestem a nespravedlností?

Vedle toho čtenář sleduje druhou dějovou linku, v níž má možnost poznat dívenku Magdalenu. Ta vyrůstá v „ozdravovně“, kde systém vychovává malé děti k obrazu svému. Často se z nich stávají vysoce postavení komunističtí kádři. Tyto dvě na první pohled zcela rozdílné osobnosti se jednoho dne střetnou.

Jak už jste tedy z popisu určitě pochopili, tentokrát se rozhodla Alena Mornštajnová nestavět svůj příběh na reálných historických událostech, ale vytvořit si své vlastní. Je to pro ni něco nového, vlastně tak trochu neprozkoumaná půda.

Alternativní historie však rozhodně není v literatuře žádnou novinkou. Můžete najít třeba knihy popisující moment, kdy Německo vyhrálo druhou světovou válku. Zvrácení situace v roce 1989 je však poměrně netradičním námětem a určitě se dá říct, že seká přímo do živého. Ještě dnes si totiž mnozí pamatují na dobu, kdy byli silně omezováni nebo perzekuování tehdejší komunistickou mocí. Ostatně troufám si tvrdit, že inspirací pro řadu momentů z autorčiny verze byly právě manýry z dřívějších dob.

Celé vyprávění je velice emotivní, především díky oddělení hlavní hrdinky Marie Hajné od jejích dětí. Čtenář společně s ní prožívá její uvěznění a touhy vrátit se k normálnímu bytí. Posléze sleduje další průběh jejího životy, který se na stránkách knihy odehrává v rámci desetiletí.

Získáte znalosti o síle moci, kterou měl tehdejší socialismus. Důležitými tématy jsou manipulace s člověkem i jeho touho osvobodit se od příkoří. Díky dvěma ústředním postavám se navíc podíváte na oba konce pyramidy. Na jedné straně je žena na okraji společnosti, na té druhé dívka postupně stoupající k vrcholu.

Samozřejmě to však celé není jen o politice. Alena Mornštajnová jako již tradičně skvěle vytváří složité vztahy mezi jednotlivými osobami, pohrává si s jejich životy a neváhá jim do cesty postavit nejednu výzvu. V druhé polovině se navíc objeví několik nečekaných zvratů, které pohnou zejména soukromím zúčastněných.

Jako již tradičně máme před sebou výjimečný román kombinující dějiny (i když tentokrát trochu alternativní) s rodinnými dramaty. Určitě nemůžu říct, že se Listopád bude líbit každému. Přesto si svou velmi početnou skupiny fanoušků najde, protože se jedná o hodně silné a emotivní čtení.