Nejlepší autoři z nakladatelství Host a Druhé město dostali za úkol napsat texty na základě dobových zpráviček z deníku Rovnost, které popisují menší či větší kriminální skutky a záhady brněnské čtvrti s přezdívkou Bronx. Podle zdejší ulice se mu dříve rovněž říkalo Cejl. Všechny zprávy pocházejí z druhé poloviny devatenáctého století, kdy se v této části Brna scházeli zločinci všeho druhu a o sociální dramata zde nebylo nouze. Stejně jako v příbězích této knihy.

Hlavním důvodem, proč jsem po ní sáhl, je jednoznačně složení tvůrců jednotlivých povídek, které je opravdu excelentní. Jména jako Alena Mornštajnová, Michal Sýkora, Petra Dvořáková, Petr Stančík, Petra Soukupová, Martin Reiner, Ludvík i Jan Němec a mnoho dalších prostě přilákají velké množství fanoušků. Ti by si ovšem měli dopředu zjistit, o čem celá kniha je a jakým způsobem je sepsaná. Někteří z nich by totiž mohli být zklamáni.

Předně je třeba se připravit na fakt, že se jednotlivé příběhy odehrávají v úzce ohraničené lokalitě. Všichni Brňáci určitě budou nadšeni a jejich srdce nad tím zaplesá. Rozhodně to ovšem neznamená, že by knihu nemohl číst žádný Pražák. Jen nebude mít z prostředí tak intenzivní pocity. O čtvrti a její historii vypovídá i předmluva, kterou si vzal na starost Michal Konečný.

Druhým faktorem je doba, kdy se většina z povídek odehrává. U většiny z nich se musíte připravit na pradávnou éru často okořeněnou dobovými výrazy a zvyklostmi. Autorům se velice dobře podařilo ztvárnit prostředí devatenáctého století a při čtení se do něj téměř přenesete. Alespoň ve svých myšlenkách.

Většina z textů má určitou kriminální zápletku. Zločin prostě hrál tehdy na tomto místě prim. Někdy se jedná pouze o krádež, ale jindy přijdou ke slovu i krvavé mordy. Vedle toho se ovšem odehrávají i silná sociální témata, romantické příběhy, rodinná dramata a jednou se dokonce podíváte za Buffalo Billem a indiány.

Nechci zde hodnotit každou povídku zvlášť. Všichni autoři odvedli svoji práci skvěle a své oblíbence si po přečtení celé knihy získá téměř každý. Přesto bych některé z nich o něco více vypíchl. I v tomto případě se ovšem jedná jen o mé vlastní sympatie a názory, takže vás třeba stejné vyprávění nemusí vůbec bavit.

Hodně mě zaujala třeba povídka Michala Konečného s názvem Jeden den Eduarda Pospíšila. Pro mne neznámý autor v ní vypráví o tom, jak se může člověku ze dne na den zhroutit celý život. Velkou roli zde hraje změna identity, jeden vychytralý zloděj a podvodník i vysoce postavený politik. Text je poměrně dlouhý, v podstatě neobsahuje přímou řeč, ale najdete v něm opravdu promyšlenou zápletku.

Opomenout nesmím ani svého oblíbence z řad detektivních spisovatelů. Michal Sýkora má na svém kontě již řadu zajímavých kriminálních případů. Tentokrát se můžete těšit na jednoho četníka, který tak dlouho přehlížel okradeného, až se mu to málem vymstilo. Dočkáte se i trochu lechtivější scény a nakonec i jedna mrtvolka tu bude.

A do třetice zmíním úplně poslední příběh knihy od Petry Soukupové Na houby. V něm se ocitnete v současné době a zjistíte, že rozčílit teenagera se vám někdy nemusí vyplatit. Hlavní hrdinka má rodiče, kteří jí dávají trochu kapky, a navíc se na ní vykašle její kluk. A to je pro náctiletého samozřejmě velká katastrofa.

Svého favorita si ovšem mezi šestnácti texty najde každý. Rozhodně se jedná o velice kvalitní projekt, který u nás takřka nemá obdoby. Sestava tohoto týmu je natolik výjimečná, že směle poráží většinu konkurentů. Pochvalu si zaslouží i ilustrace, kterými přispěl Jakub Tomáš a které příjemně dokreslují atmosféru celého díla.