Mladá archivářka Elodie ve své malé, zaprášené kanceláři narazí na podivnou koženou brašnu. Nic zajímavého by na ní nebylo, kdyby nešlo o brašnu známého malíře Edwarda Radcliffa, kolem kterého se za jeho života, ale hlavně po jeho smrti, vznášela tajemství. Elodie se vydává po stopách nadaného umělce, který se po násilné smrti své snoubenky stáhl do ústraní a zbylo po něm jen několik obrazů a dům na venkově, který tolik miloval. Na povrch vyplouvají tajemství, jejichž středobodem je onen dům, dům se dvěma věžičkami, ukrytý za kovanou branou.

Jsme vtaženi do příběhu velké lásky mezi slavným malířem a jeho zcela neznámou múzou Lily, do příběhu nezkrotné Ady, dívenky z daleké Indie, jejímž domovem se stal tajemný dům, přestavěný na dívčí školu. Jsme svědky boje za lepší život statečné Julie a jejích dětí a všemi těmito příběhy jsme provázeni duchem tajemné Lily. Pomalu nám odkrývá tajemství domu, ve kterém našla smrt malířova snoubenka a napravuje zradu a křivdu starou stovky let.

Kate Morton vyniká svými příběhy, ve kterých se snoubí láska, drama a stará tajemství, která po mnoho let nebyla objasněna. Mezi její nejvydařenější knihy určitě řadím Zapomenutou zahradu, která mě pohltila stejně jako všechny její příběhy. Ani v její nejnovější knize Hodinářova dcera tomu není jinak a my jsme svědky vyprávění, které je laskavé a nenechá nás na chvíli vydechnout.

Mohlo by se zdát, že větší množství jmen nás bude mást a můžeme mít pocit, že se ztratíme. Ano, celá kniha je tvořena jednotlivými příběhy, které ovšem spojuje jedno jediné, a tím je dům na venkově, který byl po určitou dobu bydlištěm všech zúčastněných. Ovšem pokud vydržíme, a já věřím že ano, vše se nám krásně spojí a začne dávat ten správný smysl.

Hodinářova dcera je napsána svižně, lehce, čte se opravdu jedním dechem, neboť představa, že nevíme, jak to skončí, je nepředstavitelná. Kate Morton opět předvedla, že je spisovatelkou s velkým S.