Když se v nakladatelství rozhoduje, jak bude vypadat schválený a koupený titul, řeší se mimo jiné i otázka, zda převzít původní obálku, nebo navrhnout vlastní. Jsem strašně ráda, že u Vůně francouzské kuchyně zůstala ta původní. Je nádherná a nabitá francouzskou atmosférou – ostatně jako celá kniha.

Michel Roux, šéfkuchař a držitel několika michelinských hvězdiček, sepsal Vůni francouzské kuchyně jako oslavu všeho, co gastronomie země galského kohouta nabízí. Určitě to není kuchařka pro každého v pravém slova smyslu – člověk musí mít chuť pustit se do skutečného a neošizeného vaření, umazat si ruce od másla a mouky, opékat maso pěkně pomalounku, prostě si celý proces užit. Ideální pro nedělní a sváteční obědy, kdy se chcete blýsknout něčím speciálním. Francouzská kuchyně je hřejivá, bohatá a úžasná a přesně taková je i Rouxova kuchařka. Už jen samotné listování je jako procházka po trhu plném zeleniny, masa a dalších přísad, které máte chuť si koupit a rovnou zpracovat. Začnu trochu netradičně od konce. Na konci kuchařky totiž najdete slovníček pojmů a kapitolu „Základy“, která obsahuje recepty na všechna těsta, která můžete v průběhu vaření a pečení potřebovat, od odpalovaného po domácí listové. Slovníček zase objasní, co znamená „nechat nasáknout“, „vybouchat“ či „opražit mouku“. Máte tedy jistotu, že vás Roux nenechá v důležitých momentech vaření na holičkách. To platí i o užitečných poznámkách o tom, co je míněno pod pojmem střední vejce a lžička, jakou používat citrusovou kůru atp. Jinak je kuchařka členěna vcelku klasicky (Polévky, Předkrmy, Drůbež a zvěřina atd.), kromě zajímavé kapitoly „Vejce“ – i ta má ale své opodstatnění, naučíte se zde připravovat například skvělou omeletu. Názvy jídel jsou uvedené francouzsky, pod nimi, menším fontem je potom český překlad. Pro mě snad jediná výtka, kterou vůči kuchařce mám – přišlo by mi to přehlednější naopak, ale dá se na to zvyknout, při opakovaném prohlížení už jsem tomu nevěnovala tolik pozornosti. To, co zaujme každého při listování, je určitě vizuál celé kuchařky. Už jsem o něm básnila výše a musím pokračovat – i kdybych z celé kuchařky neměla nikdy uvařit ani ň, už jen kvůli fotografiím by její koupě stála zato. Předěly mezi jednotlivými kapitolami jsou jak obrazově, tak kaligraficky dotažené k dokonalosti, někde najdete dvoustranu malých tematických fotografií z různých zákoutí Francie. Celá kniha je, kromě jiného, s láskou sestavený gastronomický průvodce rodnou zemí jednoho šéfkuchaře, který je hrdý na to, že je Francouz.

Pokud nějakou surovinu nemáte, tak… prostě uvařte něco jiného a ani se nepokoušejte cokoli nahrazovat, jinak se vám v kuchyni zhmotní samotný Michel Roux a naplácá vám vařečkou. :-)

U všech receptů v kuchařce platí – pokud nějakou surovinu nemáte, tak… prostě uvařte něco jiného a ani se nepokoušejte cokoli nahrazovat, jinak se vám v kuchyni zhmotní samotný Michel Roux a naplácá vám vařečkou. :-) Tahle kuchařka rozhodně není pro dietáře: máslem, vejci a smetanou se tu nešetří. Pokud chcete vyzkoušet něco lehčího, ideálními kapitolami jsou „Ryby“ a „Korýši“, kde můžete zkusit například parmici na páře s omáčkou vierge nebo klasickou polévku bouillabaise. Kdo chce vzdát hold nastupujícímu podzimu, ten ať zkusí jehněčí navarin, tedy syté dušené maso s omáčkou a zeleninou, nebo třeba špenátové bábovičky s houbami. Nikdy jsem tak docela nechápala, proč se Julia Child tolik zamilovala do francouzské kuchyně. Michel Roux mi to objasnil na plné čáře – že Francie není jen zemí kvalitních sýrů a skvělého vína, ale může nabídnout tolik rozmanitých chutí, které můžete objevovat a kombinovat zdánlivě donekonečna. Ano, většina receptů v téhle kuchařce určitě nepatří do kategorie minutek, kniha ale může být skvělou volbou, pokud milujete společné rodinné vaření (a samozřejmě následné konzumování).  A jestli upečete třeba slavný tarte Tatin kolegům do práce, nemusíte přece nikomu říkat, že jste měli malou pomoc Michela Rouxe.

Michel Roux (19. 4. 1941)

Rodilý Francouz, který však žije a pracuje v Británii, šéfkuchař a restauratér. Se svým bratrem Albertem otevřeli restauraci La Gavroche, která získala jako vůbec první restaurace v Británii tři michelinské hvězdičky. Fenomenálního úspěchu však dosáhli ve svém podniku The Wateside Inn, který si trojhvězdičkové ocenění udržel 25 let. Jeho syn Alain se mimo jiné proslavil jako jeden z porotců v britské verzi soutěže Master Chef.