Patnáctého dubna 1912 sedí v záchranném člunu číslo 21 mimo jiných také tři ženy, všechny pozorují, jak Titanic klesá ke dnu. Každá žena je z jiné společenské třídy. Podvodnici Charlotte z druhé třídy se díky neštěstí podaří skrýt pravdu o své minulosti a chce začít nový život. Bohatá Esme z první třídy má výčitky a zároveň je hluboce zamilovaná do svého milence. Poslední je Švédka Anna ze třetí třídy, která opustila svou rodinu a zemi, aby našla v Americe lepší život.
Žádná z žen nikdy nepřestala slyšet nervy drásající výkřiky a lidi, kteří prosili tu noc o svůj život. Celou dobu je všechny pronásledují výčitky, co mohly udělat lépe. O dvacet let později se ženy znovu setkávají a znovu musí čelit rozhodnutím, která učinily. Tajemství, která měla klesnout na dno moře, znovu vyplouvají na povrch a otevírají staré jizvy, vzpomínky a city.
„Uplynuly dvě hodiny od chvíle, kdy ledovec narazil do trupu Titaniku, a hodina od okamžiku, kdy byl spuštěn na hladinu první záchranný člun. Záchranný člun č. 21, jeden z posledních, které opustily loď, je ve vodě pět minut. Námořník uchopí Annu kolem pasu, takže se člun nakloní ještě víc. (…) Titanic se potápí. Špička přídě je už pod hladinou a voda dál neúprosně stoupá a nechává za sebou roztroušené předměty z lodi. Osazenstvo záchranného člunu č. 21 pozoruje maličké, vzdálené postavy na palubě, které se snaží zabránit nevyhnutelnému, a jak se náklon paluby neustále zvětšuje, šplhají nahoru.“
Fascinující životní příběhy tří žen, které pluly na Titaniku a přežily.
Kniha začíná prologem, kde posádka lodi Carpathie pomáhá zachráněným ze člunů na palubu, identifikuje je, a pak se ženy postupně vrací v myšlenkách znovu k té tragédii. Podrobně popisuje co se dělo před nárazem na ledovec, během toho, ale také o mnoho let později.
Román je rozdělený do několika částí. První se jmenuje
Předtím, kde se popisuje vše, co se stalo před potopením Titaniku. Co je zajímavé, v této pasáži najdeme také výpovědi jednotlivých postav z vyšetřování potopení Titaniku. Poté následuje druhá část:
Potom, kde najdeme život 20 let poté. Třetí část se jmenuje
Záchranný člun, kde se píše vše, co se stalo v tomto záchranném člunu č. 21. Čtvrtá část s názvem
Následky všechno krásně uzavře. Doporučuji přečíst také
Poznámky autorky, kde je vysvětleno vše, včetně toho, jak je to s reáliemi v knize.
Román
Dívky, které slyšely plakat moře mě nadchnul, hltala jsem každou stránku a potřebovala vědět víc a víc. Když šel Titanic ke dnu a autorka popisuje tu temnou atmosféru, to náhlé ticho, hlasy volající do noci, úplně mi běhal mráz po zádech. Osudy a pocity hlavních hrdinek jsem oplakala a prožívala s nimi každou sekundu.
Dívky, které slyšely plakat moře je velmi silný román, kde jsou historické události přesné, skutečné a určitě by neměl uniknout vaší pozornosti. Je výborně napsaný, dokonalý, prostě mě velmi zasáhl.
