Bohuslav Burian (vězeň, kněz a převaděč, *16. října 1919 – †29. dubna 1960) vyrůstal ve Starém Brně a po studiích vstoupil do starobrněnského kláštera a začal studovat bohosloví. Chtěl být misionářem v Africe a tak mu všichni přezdívali Afričan. Přišla však okupace a pro konflikt, kdy se na obranu své sestry, postavil lékaři SA a také v souvislosti s likvidací kláštera, byl vězněn v několika nacistických věznicích a koncentračních táborech. Pracoval v chemickém závodě Buna v Auschwitzu, v kamenolomu v Golleschau, pak následoval Buchenwald a práce na raketách V2 v Doře. Několikrát unikl jen o vlásek jisté smrti a plynové komoře. Po nezdařeném útěku z pracovního tábora Ellrich, se mu nakonec podařilo prchnout z pochodu smrti a vrátit se domů.

Představení augustiniánské komunity ho již nechtěli. Byl příliš otevřený, kritický a radikální. V semináři ho přijali s otevřenou náručí. Bohuslav Burian dokončil studia a nastoupil, co by kaplan, do Slavonic. Myslel si, že to nejhorší v životě je za ním, ale mýlil se. Přišli komunisté. Burian novému režimu vzdoroval a veřejně se postavil proti omezování svobody, když veřejně na brněnském Zelném trhu přečetl zakázaný pastýřský list. Zaplatil za to vězněním. Po propuštění nemohl do své farnosti a tak se věnoval chlapcům v brněnské polepšovně a zpovídal prostitutky. Jeho troufalost a odvaha neznala mezí. O vánočních svátcích navštívil své bývalé spoluvězně ve věznici krajského velitelství StB, přinesl jim řízky z kapra a především možnost zpovědi a svátosti.

Byl poslán do Moravské Nové Vsi, ale byl zde jen pár měsíců. Brzy byl nucen utéci za hranice. Pomáhal a staral se o české uprchlíky v Salzburgu a Innsbrucku, navštěvoval uprchlické tábory. Chystal se odejít do Kanady a pak do své vysněné Afriky, ale vše odložil. Vyhověl přání rektora české koleje Nepomucenum v Římě a začal z Československa převádět bohoslovce a pronásledované kněze. Nejdříve s převaděčem na lince Angern – Láb, později sám nedaleko Valtic a rakouské obce Schrattenberg. Pomáhal nakonec všem, kdo ho požádal o pomoc. Při jedné z cest přes hranice, přebrodil Moravu i s malým děckem v náruči. Nemyslel na následky. Láska k bližnímu byla pro něj důležitější.

Po své čtvrté cestě přes hranice byl zatčen v Rakousku a předán Československu. Nechtěl prozradit jména svých spolupracovníků a tak byl velmi krutým způsobem týrán a mučen na Ruzyni. Dostával drogy do jídla, vyhrožovali mu vězněním jeho nejbližších, včetně matky a sestry. Absolvoval několik, velmi tvrdých nočních výslechů. Byl ponižován a mlácen. Bál se o své nejbližší, ale i když nakonec vše přiznal, komunistická justice se jeho rodině pomstila. Jeho sestra byla poslána do vězení na dlouhých šest let, bratr do pracovního tábora a dokonce i jeho staré rodiče uvěznili na půl roku.

Z něho samého pak udělali pašeráka, špiona a agenta chodce francouzské a vatikánské rozvědky. Dostal dlouhých dvacet let a čekala ho anabáze po komunistických věznicích. Prošel Valdicemi, zažil jáchymovské peklo, kde třídil smolinec a po marné snaze o revizi svého případu, uprchl z leopoldovské věznice. Dopaden byl až po udání. Pro svou rozhodnost a odvahu mu přezdívali Pistolník.

Neuvěřitelný životní příběh statečného a odvážného kněze Bohuslava Buriana se uzavírá 29. dubna 1960 v mírovské věznici. Nedoléčené TBC z koncentračního tábora, ozařování smolincem, otřesná lékařská péče a životní podmínky v komunistických lágrech nakonec způsobily jeho pomalou mučednickou smrt. Jeho tělo nebylo rodině vydáno, z větší části bylo rozřezáno a posláno k anatomickým studijním účelům, zbytek zpopelněn.

Životní příběh Bohuslava Buriana je příběh odvážného muže a bylo na čase, že byl zpracován do knižní podoby. Bylo by smutné, aby tito lidé upadli v zapomnění.