Knižní recenze

Úkryt v zoo

Úkryt v zoo
Skutečný příběh manželů Zabinských, kteří žili v zoo a během války se místo zvířat starali o Židy, které schovávali, kde se dalo, je poutavý. Riskovali životy své a celé rodiny, protože v té době byl každý obyvatel Varšavy odsouzen k smrti i za to, že podal žíznivému Židovi sklenici vody. Příběh je důkladně časově propracovaný. Autorka čerpala nejen z historických popisů okupace Polska, vzniku varšavského ghetta, ale především z deníku manželky ředitele zoo a ze vzpomínek obou manželů. Vyzpovídala také mnoho lidí, kteří v tu dobu okolo zoo a ve Varšavě žili, včetně Zabinských syna Ryszarda.
Varšava prožila 1150 náletů nacistických bombardérů. Zoologickou zahradu bomby zničily. Ležela bohužel v blízkosti zbraní protiletadlové obrany. Onoho dne se otevřelo nebe a se svištěním z něj padal oheň. Klece explodovaly, vodní příkopy pršely vzhůru, železné zábradlí se za strašného skřípění trhalo, dřevěné budovy se hroutily v syčícím žáru. Kovové střepiny se zasekávaly zvířatům do kůže, per, kopýtek a šupin, zraněné zebry prchaly obalené krvavými stužkami, zděšení vřešťani a orangutani se s křikem uchýlili do stromů a keřů, hadi se vyplazili na svobodu, krokodýli se zdvihali na všechny čtyři a pádili pryč. Román mě překvapil. Bylo zajímavé dozvědět se věci, které v jiné knize o holocaustu nenajdete. Jak vlastně přežívala zvířata za války? Co se s nimi stalo po vybombardování zoo? Nebo také jaká byla nacistická rasistická ideologie i v ekologii, v rámci rostlin a zvířat? Třeba to, že se nacisti snažili zrušit hmyzí škůdce a jiná nepotřebná zvířata nebo také rostliny, které nebyly německé. Kniha popisuje krásné zážitky se zvířaty, která celá rodina Zabinských milovala. Některá s nimi žila přímo v domě. Například prasátko nebo sibiřský králík, který spal s jejich synem v posteli. Málokdo zmiňuje v knihách o holocaustu také lidi, kteří riskovali svůj život, aby zachránili (skrýváním u sebe doma) Židy. Kromě manželů Zabinských ze zoo to byl třeba Feliks Cyrvinský, který se zadlužil a prodal svůj byt, aby mohl pronajmout další čtyři byty, jež poskytl jako úkryt mnoha Židům. Takových lidí bylo mnoho a v knize je vidět, jak byla celá tato komunita propletená a provázaná. Všichni spolupracovali dohromady. Kniha je sice psaná trošku jako učebnice, ale přesto je zajímavá. Dozvěděla jsem se z ní mnoho nového o druhé světové válce. Obsahuje hodně podrobná historická fakta o Němci okupované Varšavě, pomalu – den po dni celé války. Přese všechno je kniha psaná tak nějak „nečtivě“. To nelze nezmínit. Trošku jako učebnice dějepisu, jak jsem již zmiňovala, a je to tak. Místy se mi četlo opravdu špatně. I přesto je kniha samozřejmě důležitá. Popisuje, co se přesně dělo ve Varšavě během celé války. Úkryt v zoo je důkazem toho, že v té době existovali i dobří a odvážní lidé, kteří za záchranu blízkých, ale i cizích Židů, nebáli dát všanc svůj život. Pomáhali s paděláním dokladů, schovávali celé rodiny u sebe doma, krmili je a starali se o ně. I když by je jejich odhalení stálo život… Tonička si zapsala do deníku, že do vily vtrhli dva příslušníci SS s napřaženými zbraněmi a zařvali: „Alles rrraus!!“ Všichni zděšeně vyklopýtali z domu a čekali na zahradě. Netušili, co se bude dít, ale báli se nejhoršího. „Ruce nahoru!“ křičeli Němci. Tonička si všimla, že vojáci drží prsty na spouštích…    
Image
Blogerka, milovnice knih, cestování, léta, sluníčka, seriálů, focení, dobrého čaje a skvělého jídla. Můj nejoblíbenější citát je od Karla Čapka, který jsem si trošku poupravila podle svého: „ Nejkrásnější věci na světě nejsou věci, ale okamžiky – kromě knih samozřejmě.“ ☺

Štítky