Kdo by si čas od času rád nepřečetl něco z žánru tzv. Adult Romance (čti: romantika pro dospělé, ne erotický román)? Beth O‘Leary a její knižní debut přivítal svět s otevřenou náručí a to samé se dá říci o čtenářích tohoto románu. Kniha od jejího anglického vydání posbírala více méně samá vysoká hodnocení, a tudíž jsem i já měla celkem vysoká očekávání a nároky. A jak to vlastně dopadlo?

Tiffy se v poslední době v životě zrovna nedaří. A buďme upřímní, není to jen v poslední době, celý její život už zakusil mnohá a ona s ním. Současný problém se týká bydlení. Tiffy nutně potřebuje sehnat levné bydlení, a to velmi rychle. Leon zas žije v bytě s jednou postelí, pracuje na nočních směnách a nutně potřebuje peníze. Zdá se to jako neřešitelná situace, ale není tomu tak! Jejich přátelé si myslí, že jsou blázni, ale oni mají dokonalé řešení. Leon přes den přebývá v bytě a dohání spánkový deficit, zatímco Tiffany je v práci a byt je  její pouze večer a přes noc. Nikdy se nepotkávají, přesto spolu začnou navazovat vztah pomocí vzkazů na lepících lístečkách, které si všude možně po bytě navzájem nechávají. Že to všechno působí ideálně, romanticky a jednoduše? Ve skutečnosti je opak pravdou! Příběh je vyprávěn ich-formou, a to z pohledů obou hlavních hrdinů, jak Tiffy, tak Leona. V rámci vyprávění jsem neměla pocit, že bych stranila jednomu z hrdinů, obě dějové linie si byly po stránce kvality podobné. Po popisné i dějové stránce jde o velmi čtivý kousek, který měl spád a především hlavu a patu, což občas v daném žánru bývá problém a autoři se snaží naprat k sobě hned několik životních milníků spíše  se soustředit na příběh jako celek a jeho hlavní myšlenku. "Ponížení je jako plíseň: když ji budete ignorovat, všude se rozleze a všechno pak zezelená a zasmradí." Komplexně se jedná o tzv. slow-burn romanci neboli pomalu se rozhořívající (rozvíjející se) romanci mezi dvěma jedinci. Typickým představitelem tohoto pod-žánru je autorka Mariana Zapata (např. titul Kulti, česky u Cooboo). S „pomalou romancí“ jsem před přečtením Spolubydlících neměla příliš zkušeností, ale mohu upřímně říci, že to bylo milé a hlavně reálné. "Připomínám si, že lidi nejde zachránit – lidé se mnohou zachránit jedině sami. Nejlepší, co můžete dělat, je pomoct jim, když jsou sami připraveni." Samotný text knihy byl obohacen o záznamy z již zmíněných lepících lístečků, které si hlavní hrdinové nechávali po bytě či o sms zprávy a chaty. Tohle působilo v knize velmi osvěžujícím dojmem a pomáhalo to k utváření celkového obrazu povah hlavních hrdinů, které si nešlo neoblíbit pro jejich kladné, ale i záporné vlastnosti. Autorka je představila jako obyčejné chybující lidi a ne dokonalé jedince, kteří mají ve všem štěstí. Titul Spolubydlící není jen romantickým příběhem, který nakonec (třeba) dopadne dobře. Ukazuje hned několik problematik vztahů dnešní doby, o kterých se mluví (např. uspěchanost životního stylu, manipulace, psychické týrání či ponižování). Za mě jde o velmi poutavé dílo, které by nemělo ujít vaší pozornosti (celkové hodnocení 4* z 5*).