Na tohle jsme všichni čekali! Po zahraničních dobrodružstvích se pražský kriminalista Josef Bergman konečně vrací tam, kde to jemu i jeho autorce svědčí nejvíce – vítejte zpět v České republice.

Šestá detektivka Michaely Klevisové čtenáře možná poněkud překvapí svou strukturou. S hlavním hrdinou se totiž poprvé setkáme až téměř po třetině knihy. Do té doby se na stránkách knihy rozplétá lyrický příběh rodin žijících v místech, kde, slovy známého písničkáře, „Bůh je vysoko a do Prahy daleko“. Osudy obyvatel beskydských samot jsou však tak atraktivní, že vám hlavní hrdina scházet opravdu nebude. Jeho příběh a osobnost jsou navíc tentoráte dost potlačeny. O soužití s jeho přátelkyní Alžbětou se dovíme pouze to, že to „jakžtakž klape“ ke spokojenosti obou, ale pořád lepší raději ji odklidit do zahraničí než rozvíjet tuto dějovou linku. Nabízela by se možnost smířit se s tím, že i Josef Bergman má svoji „paní Colombovou“, bohužel ale i ostatní jeho vztahy jsou dost plytké. S kapitánkou Sylvií Sedlákovou a kolegou Adamem Danešem prohodí v průběhu vyšetřování sotva pár osobních vět, a přestože je potkáváme v autorčiných knihách už po několikáté, nepřipadá mi, že bych je znala jako postavy z jiných detektivních sérií (zdravím Assada nebo Beátu). Snad je to dáno tím, že Michaela Klevisová píše klasické detektivky ve stylu Agathy Christie. Ani v Beskydech nepotečou litry krve, neběhají po nich devianti s bizarními násilnými choutkami, a i když mrtvol je tentokrát více, stejně nedosahují počtu obětí v jedné průměrné severské detektivce. Ač je příběh i společensky závažný (v lince o ochraně zvířat a pytláctví), celkově jde o atmosferické, poklidné vyprávnění. Jinak to snad ani v oblasti beskydských samot nejde. Před jednou z nich je zavražděna realitní agentka Olga. A tato vražda možná nějakým způsobem souvisí s vraždou jiné realitní agentky v Praze. I když provedení je jiné a místa činu vzdálena nejméně 400 kilometrů. Nebo si chce Josef Bergman udělat jen další výlet do hezkého místa? Tomu snad nevěříte! V knize je sice uvedeno, že místa jsou zcela vymyšlená a podobnost se skutečnými místy (a osobami) v Beskydech je náhodná, pokud jste však znalci a máte tuto oblast rádi, věřte, že si velmi snadno vybavíte konkrétní lokace. Jen pozor, aby se vám po nich nezačalo stýskat. Zážitek z četby vám určitě nepokazím tím, že prozradím, že Josef Bergman vraha zdárně dopadne. Přesto po dočtení knihy Sněžný měsíc nejsem úplně spokojená. Příběhy ostatních zajímavých postav, kterým bylo v úvodu věnováno tak hodně prostoru, zůstane nedokončen. A já mám přitom obrovskou chuť znát jejich další životní osudy. Autorce se totiž tentokrát spíše než detektivku podařilo napsat základ výborného společenského románu (pasáž s Petrou a jejím rozjímáním nad prázdnou lednicí i peněženkou se povedla) s detektivní zápletkou. Michaela Klevisová má skutečně vypravěčský talent, prostředí české přírody jí svědčí a já nebudu s nákupem její další knihy váhat, ať už se rozhodne opět pro detektivku nebo pro jiný žánr. Na fotu Michaela Klevisová