V roce 2014 se na knižním trhu objevilo jméno Jakuba Koháka (ve stejném roce vydal i knihu Svět podle Koháka). Kohák se již dříve proslavil především jako režisér audiovizuálních programů, získal čtyři Anděly v kategorii hudební videoklip. V posledních letech se však nápadití a talentovaní umělci pouští i do mnoha dalších odvětví a díky svému umu se i v jiných rolích cítí jako doma (dělají to i ti méně talentovaní, neřku-li lidé bez talentu a na výsledku je to poznat). A právě Jakub Kohák je důkazem, že uznávaný režisér může naplno obstát i v jiných rolích. U Koháka slovo role platí dvojnásob, jelikož se do povědomí diváků/čtenářů dostal ztvárněním několika postav. Nejvíce zaujal v českém seriálu Okresní přebor, kde vystupoval jako brankář fotbalového klubu Slavoj Houslice. V osobním životě je však Kohák muž, který dává raději góly – STŘELEC. Autor článku: Lukáš Zelený

  A jako střelec se ukazuje i ve své knize Objevy. Drobná knížka, která vyšla v pražském nakladatelství SMRŠŤ, shrnuje Kohákovy texty, jenž vychází v Magazínu MF DNES. Kohák navazuje na své předchůdce, kteří od září 1993 pravidelně v Magazínu publikují své krátké satirické texty, které se vztahují k aktuálnímu dění. U vzniku této rubriky stál Martin Komárek, jehož ve funkci „objevitele“ vystřídal Ladislav „Denis“ Verecký. Ten v červenci 2010 předal štafetový kolík Kohákovi, jenž se čtyři roky snaží mířit do černého. „Mám satirické šlehy rád, ať už psané nebo kreslené. Kohákův text je satira formou i obsahu a jako takové mi vůbec nevadí, právě naopak, bylo by mi po nich smutno,“ říká ke Kohákovým textům politik Miroslav Kalousek, který se nejednou stal terčem, na který Kohák míří. Kniha je složena z textů, které v Magazínu vycházely od 20. července 2010 do 19. června 2014.

Kohákův specifický humor

Forma je vždy jasně daná a texty na sebe přímo nenavazují. Čtenář tak může otevřít knihu na libovolné straně a okamžitě se pustit do čtení krátkých satirických textů. Stačí si pouze pamatovat nejvýznamnější události minulých let, které nám Kohák vysvětluje svým „nezaujatým“ pohledem. Pohled je to velmi svérázný a ne každý se bude při čtení komentářů smát. Málokdy se však najde dílo, které by se líbilo všem. Stejně tomu je i v knize Objevy. Některé Kohákovy komentáře utkví v hlavě čtenáře, zatímco některé jiné si může někdo pomyslet „co to ten Kohák plácá“. Během čtyř let však napsal spoustu podařených textů, které jsou prostoupeny jeho specifickým humorem. Jak již bylo zmíněno, Kohák po čtyři roky míří na různé terče, jimiž se stávají politici, sportovci, umělci a mnoho dalších veřejně známých osob, či hnutí. Jelikož se každý nejlépe vyzná v politice a vidí všechny ty špatné věci, tak i v Objevech nalezneme nejčastěji nějaký ten politický komentář. V letech, kdy Kohák texty publikuje, se na Pražském hradě vystřídá Václav Klaus s Milošem Zemanem a oba dva, čestně jako prezidenti, dostávají v knize hodně místa. Nelze však zapomenout na další významné politické události, jimž je věnován také dostatečný prostor. Především dvojice Vít Bárta s Radkem Johnem a jejich Věci Veřejné si po právu zasloužily místo v první řadě.

Politika i český fotbal

Nejedná se však o komentář politických událostí. Kohák sám velmi tíhne k fotbalu, o čemž jsme se mohli přesvědčit ve zmiňovaném seriálu Okresní přebor, či v několika reklamních spotech, které natočil s českou fotbalovou reprezentací. Reprezentační výběr Michala Bílka „v letech své největší slávy“ také neunikne drobnohledu, viz „Nechutná sázkařská aféra“, v níž Kohák objevuje – „První nezvratné důkazy. Organizovaný zločin prorostl na Hrad,“ zní úvodní věty komentáře z října 2010. Kohák zde spojuje svá nejoblíbenější témata – český fotbal a českého prezidenta, který předem domlouvá výsledky fotbalové reprezentace. Příběhy jsou pojaté jako skutečné reportáže, kdy Objevy získaly doposud neznámou informaci. Již několikrát v minulosti se stalo, že čtenáři zapomněli na nadsázku a Kohákův text brali se vší vážností. Vzniklo tak mnoho nedorozumění. „Opět mi dorazilo několik mailů, kde mi lidé nadávají, a proto šiřte dál prosím tuto informaci: Je to novinářská kachna nebo nějaká rubrika pro pobavení čtenářů,“ vyzývá vzkaz Zdeňka Škromacha k autorovi. Je to tak – knihu je nutné brát s nadhledem. Texty, nás vrací do minulosti a nutí nás nezapomenout. Nezapomenout však taky kdo a za jakým účelem vše píše. Přesto platí, že i v těchto krátkých satirických glosách můžeme nalézt něco, co jsme dlouho přehlíželi. Autor článku: Lukáš Zelený