Knih na téma rodičovství pojatých humorným způsobem vychází v poslední době poměrně hodně. Je to především díky tomu, že unavení nebo někdy naštvaní rodiče se také rádi zasmějí, a navíc v těchto knihách často najdou sami sebe. A přestože si je většina těchto děl poměrně podobná, stále dokážou rozesmát všechny čtenáře.

Autorka blogu Peter and Jane Gill Sims přichází s druhou knihou o své povedené rodince. Humorný román Proč máma nadává určitě pobaví všechny rodiče a možná i jejich potomky. Skotská autorka Gill Sims navazuje na vyprávění, které započala už v prvním dílu Proč máma pije. Máma, táta i děti v tomto příběhu jsou zase o pár let starší a musejí se vypořádávat s běžnými i neběžnými starostmi života. Zástupkyně ženského pohlaví si tentokrát nachází práci na plný úvazek, stává se předsedkyní školního sdružení, a k tomu se musí potýkat s manželem, který je takřka neschopný přispět trochou do domácí práce a péče o děti. Už od začátku se budete cítit, jako by někdy byla kniha o vás nebo alespoň vašem manželovi a dětech. Ve většině případů se asi toto čtení do rukou žen, ale i muži by si mohli díky němu mnoho věcí uvědomit. Vlastně se jedná o hodně poučnou knihu, která ukazuje čtenářům trochu horší vlastnosti rodičů i dětí. Prvním cílem je jednoznačně pobavit, což se při řadě scének děje velice snadno. Dočkáte se i několika vulgarit, protože být rodičem a občas nenadávat je prakticky nemožné. Autorka zavádí řeč na témata jako jsou muž a domácí práce či výchova dětí. Nebojí se opřít ani do příliš horlivých matek nebo uťáplých dětí. A v neposlední řadě ukazuje, že výchova potomků je někdy velice těžká práce, za kterou se vám nedostane žádného ocenění. Spíše naopak. Příběh je rozdělen do větších kapitol v podobě měsíců a menších v podobě dnů. Díky tomuto kouskování ve formě deníkového záznamu plyne velice rychle, a i přes poměrně velký počet stran ji přečtete za chvíli. Z mého pohledu muže mi připomínala hlavní postava ženy moji manželku, která někdy rovněž dokáže být lehce hysterická, navaluje si na sebe tisíc věcí a pak si často stěžuje. Samozřejmě, že ani ona to se mnou nemá jednoduché, stejně jako v samotné knize. Děti jsou zde po většinu času popsány jako neskuteční ďáblové, kteří si myslí, že je jejich rodičové nenávidí. Najde se jen minimum světlých chvilek, kdy ukážou svoji citlivější tvář. Příběh je napsán lehce s nadsázkou, aby se stále udržela velká porce humoru. I přesto to může na někoho působit trochu nepřirozeně. Každý rodič si zažívá se svým dítětem těžké chvilky, ale zároveň se najde i mnoho veselých a šťastných okamžiků, které jsou ovšem tentokrát trochu upozaděny. Vlastně až na samotný závěr, který končí happyendem - téměř jako v pohádce. Po knize plné nešvarů, problémů a komplikací je to trochu jako pěst na oko, ale zároveň vás to neskutečně dojme. Vlastně jsem při čtení narazil na několik okamžiků, při kterých mé oko málem nezůstalo suché. Proč máma nadává pokračuje v duchu prvního dílu a posouvá příběh do dalších let. Kniha čtenáře určitě pobaví, i když několik mušek se na ní určitě najde. V záplavě knih s podobným tématem je navíc velice těžké vybrat si tu pravou, u které se nejvíce zasmějete. Pro řadu čtenářů to určitě může být právě toto, ale to už je na uvážení každého z nich.