Se žlutou hvězdou v prázdném kupé jsou vzpomínky Lydie Tischlerové, sepsané za pomoci novináře Petra Viziny. Najdete v nich příběh o utrpení v Terezíně a Osvětimi, ale i následný odchod do Británie a začátky kariéry v oboru dětské psychoanalýzy.

Hned na začátku je nutno podotknout, že kniha je opravdu útlá. Počet stran se zastavil na 120, přičemž se na nich najde i poměrně dost fotografií. Díky tomu na popis celého, na události hodně bohatého života, nezůstalo zase tolik prostoru. A na obsahu je to prostě znát. Najdete tu popisy autorčiných předválečných let i následných strastí v Terezíně. Líčení z koncentračních táborů není nijak zvlášť podrobné, přestože i z toho mála vycítíte utrpení lidí. Rozhodne se však text příliš nevyžívá v utrpení lidí a nezabíhá do podrobností. Navíc měla paní Tischlerová štěstí v neštěstí, že v Osvětimi strávila pouhé tři dny, než byla převezena do pracovního tábora Oederan v Německu. Na nejznámější vyhlazovací tábor však nikdy nezapomněla, protože její maminku poslali nacisté do plynu. A pamatuje si ten příšerný smrad, který byl všude cítit. Jestliže tedy chcete nějaké podrobné popisy chodu života v Osvětimi, musíte se poohlédnout jinde. Velice zajímavá je však i část následující, v níž můžete sledovat návrat do normálního života, vyrovnání se se ztrátami a hledání nového cíle. Ten našla v psychoanalýze. Ostatně určitý psychologický rozbor mysli přeživších vás provází po celou dobu čtení. Poté přijdou životní lásky, nečekaná shledání a profesně úspěšný život. Je velice těžké říct, jakým čtenářům je tento titul určen. Jestliže se zajímáte o holocaust nějak podrobněji, zřejmě vás malé fragmenty zážitků z táborů příliš neuspokojí. Na druhu stranu v knize najdete působivý příběh ženy, která toho za svůj život zažila opravdu hodně. Text je poměrně čtivý, rychle probíhá čtenáři před očima a nikde se nezasekává. Nejzajímavější na tom celém je, že i přes prožité hrůzy dokázala po konci války věnovat svoji existenci mysli jiných a pomáhat jim v jejich trápení. Vzhledem k tomu, o co všechno přišla, je až s podivem, že se tak úspěšně začala věnovat právě psychologie. I když třeba jí právě tento obor pomohl vyrovnat se s nespravedlností, kterou zažila na vlastní kůži. Název Se žlutou hvězdou v prázdném kupé odkazuje na jeden ze zážitků Lydie Tischlerové během jejího cestování s tradiční nášivkou, kterou museli Židé před válkou a během ní nosit. Jak už jsem psal, holocaust je však jen jednou z několika úrovní autorčina života. A je vlastně pravda, že utrpení v koncentračních táborech je pouze krátkým zlomkem z jejího života. Většinu toho pozdějšího prožila daleko příjemněji. Přesto stačil jen moment a přišla o to nejcennější. Svoji maminku. Stačí tak i pár vět a pocítíte, jak moc druhá světová válka změnila existenci všem, kteří ji zažili. Nezbývá tak než připomenout tu hlavní věc. Už nikdy se nic podobného nesmí opakovat.