Závěr deváté knihy z hoelovské série Přízrak byl naprosto geniálně marketingově zvládnut – zanechal fanoušky Harryho Holea v napětí nad dalšími osudy detektiva s temnou duší a sklony k závislostem. A aniž by to čtenář věděl, předznamenal styl a formu desátého příběhu. Zatímco ústředním tématem Přízraku byl boj se závislostmi a démony, Policie je o mystifikaci. Ukazuje, že věci vždycky nemusí být takové, jaké se na první pohled zdají. A že za zavřenými dveřmi se většinou neskrývá to, co předpokládáme, ale můžeme jimi projít do úplně jiných světů.

Na místech činu dávných případů vražd dochází k novým vraždám. A jejich obětí je vždy policista, který se na tehdejším vyštřování nějakým způsobem podílel. To vyvolá velkou policejní i mediální akci, k úspěšnému dopadení pachatele však stále nedochází. Osloské polici totiž chybí její nejlepší vyšetřovatel Harry Hole. A i když by si to velmi přáli, nemůžou jej ambiciózní velitel Mikael Bellman ani jeho psychopatický pobočník Truls Berntsen nikdy nahradit. Unikající vrah se však začíná dostávat nebezpečně blízko k Harryho oblíbeným spolupracovníkům. Není to dostatečný důvod pro pompézní zmrtvýchvstání? Jestli vám dosavadní příběhy Joa Nesbøho připadali drsné, krvavé a sadistické, tak tuto knihu raději vůbec neotvírejte. Nesbø tentokrát nedopřeje pokoje opravdu nikomu kdo kdy měl s Harry Holem nějaký vztah. Je to pravděpodobně tím, že se ani ve své poslední knize nesnaží „vymyslet objevené“. To by v detektivním žánru zvládl málokterý autor. A tak je potřeba, aby se pachatelé stali sadističtějšími a případy brutálnějšími. Jo Nesbø ještě navíc přidává poutavý styl psaní a postupné dávkování vícero prolínajících se životních příběhů a tak dokáže vtáhnout do děje. Nepoužívá ani příliš podrobných popisů, které by odváděly pozornost. I když to není na první pohled zřejmé, všechny použité informace souvisí s případem. Ani tentokrát v knize nechybí negativní témata, ať už jde o vlastnosti či životní zkušenosti hlavních hrdinů nebo zkorumpované policejní prostředí. Dále jsou rozvíjeny i vztahy detektiva Holea, ale jeho soukromí rozhodně není plné přeslazených klišé, romantiky a erotiky, i když těmto tématům se autor nevyhýbá. Dávkuje je však v množství nutném pro plynutí příběhu a vzbuzení zájmu čtenáře. Otázka, zda děj románu případně může fungovat i bez hlavního hrdiny je na místě. Já osobně si myslím, že díky Nesbøhově talentu může. Dokonce na mne genialita Harryho Holea a jeho nepostradatelnost pro celý policejní sbor působila poněkud směšně. Kniha je plná zvratů, dvojsmyslů, falešných obrazů. Ale i opravdových emocí. A mystifikace. Dokonce i její konec se mi zdál na poslední díl až moc otevřený. To proto, že tímto příběhem se Harry Hole se svými příznivci neloučí. Jo Nesbø uvedl, že si od něj potřebuje dát na čas pauzu a věnovat se i jiným projektům. Nato, zda budou stejně úspěšné jako ten o alkoholikovi s brisktním mozkem si musíme počkat. S knihou Policie čekání určitě lépe a rychleji uteče. Je skvělá. I když mojí jedničkou stále zůstává thriller Levhart.