Necháte se někdy zlákat doporučujícími výkřiky z obálek knih? Říká se jim blurby. Termín pochází z angličtiny – však jsou taky na anglofonním knižním trhu častější – a bývají umístěny vzadu, místo anotace. Nejsou jen mnohoznačné či zavádějící. Jsou nanic. Představte si tohle: „Tak strašnou knihu jsem ještě nečetl.“ – Stephen King… Co nám to o knize doopravdy říká? Jedním takovým blurbem se na přebalu honosí i kniha Případ Pegasus: „Více intrik a napětí než v Šifře mistra Leonarda!“ (podepsán pro jistotu jakýsi R. J. Randisi, jemuž v u nás vyšla jediná povídka v antologii erotických krimi). Inu dobrá, když si o to Případ Pegasus sám říká, pojďme provést srovnání se sérií s Robertem Langdonem, jež má nespočet fanoušků po celém světě.

Případ Pegasus se do kontextu mysteriózních thrillerů řadí nejen na základě jednoho blurbu. Napětí, historie, tajemství, co otřese základy církve… to vše jsou slova často skloňovaná kolem díla Gregga Loomise, takže srovnávat ho s Danem Brownem není nic objevného. I když se v této době chystá do kin Brownovo Inferno, mysteriózní thriller coby subžánr dnes není na vrcholu popularity. Mladé nakladatelství Mystery Press se rozhodlo jít proti tomuto trendu a ve své teprve deváté publikaci představit českému čtenářstvu Gregga Loomise, beletrizujícího obchodního právníka, a jeho sérii. Nutno zdůraznit že nejde o knihu novou. První čtenáři si Případ Pegasus v angličtině mohli přečíst už v roce 2005 a série má v současnosti devět dílů.   Hlavním hrdinou je Lang Reilly. (Nezní to nějak povědomě? Jakže se to jmenoval ten Brownův religionista?) Stejně jako jeho duchovní otec Loomis je Reilly občanským povoláním právník bydlící v Atlantě. Když mu jednoho dne sestra a synovec vyletí v Paříži do povětří, touha zchladit si žáhu na neznámém pachateli ho vrhne do víru cestování po Evropě. V rychlém sledu rozluštíme šifru na obrazu z Louvru, podíváme se do Říma, Londýna, Oxfordu a opět do Francie. Naštěstí je Reilly nechutně bohatý bývalý tajný agent se spoustou kontaktů na každém rohu, takže přesuny na falešné doklady nejsou žádný problém a blonďaté německé špionky mu do postele skáčou v podstatě samy. Vše je obestřeno děsně tajným tajemstvím. Pozor, spoiler pro všechny, kdo strávili posledních 15 let v atomovém krytu: za všechno můžou templáři a Ježíš byl smrtelník a měl ženu; z jeho potomstva pak vzešla královská linie. Taková třešnička na dortu: jedna z postav se jmenuje Saunière. Docela živě si ještě vybavuji pocit, kdy jsem při čtení Šifry mistra Leonarda lapal po dechu a říkal si: „Proboha, Vatikán toho autora snad upálí.“ Nic takového se při čtení knihy Případ Pegasus nedostavilo. Příběh byl jednoduchý, řešení hádanek nahodilé, hrdina nadutec a Pan Dokonalý, akční scény nepřehledné, odhalené mystérium předvídatelné a naprosto nudné. Vedle občasných překlepů (na s. 78 najdeme „lidi středního veku“ a na s. 228 „centmetry“) obsahuje český překlad podivná slovní spojení jako „nuda lidí, kteří se ve službě otravují“ (s. 270) a sem tam vypadne z věty i celé slovo (s. 187: „Řekněte staré kamarádce Nellie, že ten, kdo se dívá, ale nedotýká.“ Co tento člověk dělá, se nedozvíme.) Pokud si chcete zavzpomínat na doby, kdy vše, co obsahovalo templáře (snad i to víno z Templářských sklepů) bylo IN, pak sáhněte po něčem jiném. Na knize Případ Pegasus není nic, kvůli čemu by stálo za to ji číst, a na obálce by měl stát jediný blurb ve znění: „Až vysloužím, chci do sběru.“