Knižní recenze

Mrazivý příběh z Andaluzie

Mrazivý příběh z Andaluzie
V mrazivém počasí je třeba si trochu připomenout slunce. Nemáte chuť se vypravit na Costa del Sol nebo Gibraltar? Právě teď je tam příjemných 15 stupňů, v létě se připravte na středomořské třicítky. Ale pozor! Pokud na cestu vyrazíte se skotským spisovatelem Peterem Mayem, mrazu a husí kůže se nezbavíte. Vzal je z Hebrid s sebou i do Středomoří. Thriller Tichá smrt nepatří do žádné ze slavných sérií skotského spisovatele (tím myslím např. čínská série, Akta Enzo, trilogie z ostrova Lewis). Takže se stejně jako u autorových románů Ochráním tě nebo Ostrov Entry připravte nervy drásající vyšetřování, nehynoucí lásku a stejně intenzivní nenávist a úlevu po tři sta šedesáti čtyřech stranách. Pochopitelně z toho, že zjistíte, kdo je vrah a „jak to bylo“, ne proto, že by bylo utrpení knihu číst.
  Utrpení je ale mimochodem slovo, které vám při čtení tohoto příběhu vytane na mysli mnohokrát. Ne že by se tentokrát snažil Peter May vyrovnat některému ze severských králů thrilleru a nechal svého pachatele oběti trýznit. Jde na to rafinovaněji, nechá životní peripetie trýznit všechny postavy svého románu bez výjimky. Hlavním hrdinou Tiché smrti je samotářský detektiv původem ze skotského Glasgow John MacKenzie. Chytřejšího detektiva jste zatím asi neviděli – John MacKenzie rád studuje, umí plynně několik cizích jazyků, má univerzitní tituly z fyziky a matematiky, a aby nechybělo nějaké to klasické klišé, v mezilidských vztazích je horší než slon v porcelánu. Slon má ovšem tu výhodu, že neumí mluvit. Místo se svou rodinou žije ve špinavém podnájmu a zoufalé pokusy udržet si vztah alespoň se svojí malou dcerkou vždycky nechtěně sabotuje. Třeba tím, že se musí vydat do Španělska vyzvednout britského zločince na útěku, ale zároveň slíbí stihnout dcerčino vystoupení. Christina Sánchez Perez je nezávislá, temperamentní španělská vyšetřovatelka. Její život naprosto zničí okamžik, kdy se při výjezdu k ohlášenému vloupání dostane do ozbrojeného střetu s uprchlým zločincem Jackem Clelandem, který v nastalém zmatku omylem zastřelí svou přítelkyni. Z čehož (překvapivě) viní Christinu a slibuje jí i celé její rodině krutou pomstu. Pojďme si narovinu říct, že dějová linka v tomhle románu je poněkud předvídatelná. Protože (opět překvapivě) Jack Cleland je právě tím uprchlým zločincem, kterého si má John MacKenzie ve Španělsku vyzvednout. A (zcela překvapivě) v den předávky uteče, John MacKenzie musí zůstat ve Španělsku a snažit se ho společně s nepříliš nadšenou Christinou polapit. Co je ale naprosto překvapivé (a teď v použitém slově žádnou ironii nehledejte) je dějová linka Christininy rodiny. Ano, ta, na které se uprchlý zločinec snaží vykonat svou krvavou vendetu. Španělská vyšetřovatelka má totiž tetu Annu, která trpí Usherovým syndromem. Vzácným onemocněním, které ji připravilo o sluch i zrak. A její postava a příběh je to, proč se vyplatí si román Petera Maye přečíst. Je sladkobolný. Peter May ani v tomto románu neopomene přidat výbornou lovestory tam, kde ji nečekáte a kde pro „chycení vraha“ není důležitá. Je zajímavý. Autor popisuje těžký život se vzácným onemocněním, ale i technologie, s jejichž pomocí se s ním Anna snaží vyrovnat. Rozjezd tohoto thrilleru je velmi pomalý. A musím přiznat, že jsem po pár stránkách měla chuť knihu odložit. Noční policejní výjezd s nešťastnou nehodou totiž není nic, co by nevyužili autoři nesmrtelných německých detektivek „Místo činu“ v každém třetím příběhu. Bohatý „bad boy“, který se mstí za smrt své lásky – na to také nemusíte být extra sečtělí, abyste takový příběh už znali. Dokonale vykreslená osobnost s hendikepem, její životní tragédie, radosti i naděje. Příběh tety Anny je důvod, proč dát této knize šanci!
Autor Tereza Mec
Image
Někdo v knihách hledá možnosti, které sám nikdy neuskuteční. Někdo v nich hledá moudrost předchozích generací nebo návod pro všední den. Pro někoho jsou nejlepším mrháním času. Já v nich hledám inspiraci. Jak se neztratit na cestách, co dobrého uvařit, jak se vyšplhat na horský vrchol nebo co nového bych se ještě mohla naučit. Výjimku tvoří mé oblíbené detektivky a zamilované romány. V moderních detektivkách totiž přestává být zcela bezpečná i inspirace hlavním „kladným“ hrdinou a zamilované romány je nejlepší číst v posteli za deštivého počasí zcela bez přemýšlení.

Štítky