Nebudeme si lhát a tvrdit, že tyhle rodičovské „faily“ se občas stávají. Nestávají se občas, stávají se pěkně často. A pojďme se společně uklidnit, stávají se nám všem. S nejlepším vědomím a svědomím pro vašeho potomka něco vyberete, nakoupíte, zařídíte, uvaříte... (za tři tečky si doplňte jakoukoli myslitelnou činnost na světě) - a ono je to zkrátka špatně.

Kniha Pavly Hanáčkové a ilustrátorky Dashy Lebeshevy  mne v knihkupectví zaujala na první pohled. Moderně ilustrovaná naučná kniha. Má třicet pět stran natištěných na křídovém papíře. Stránky jsou plné obrázků v moderní, možná trochu nezvyklé barevné kombinaci, a text je na nich rozdělen do přehledných odstavců a naučných okének. I téma knihy Co mají společného zvířata a lidé je nesmírně zajímavé. Vychází z teze, že zvířata a lidé toho mají společného více než by se na první pohled mohlo zdát. Zvířata mají emoce, dokážou vyznávat lásku, mají kamarády, stejně jako my jsou schopna se určité věci naučit a používat nástroje. Ale taky hrát si nebo pomáhat. A někdy se od zvířat máme dokonce co učit my. Třeba od sovy, jak otáčet celou hlavou? No to snad ne. A nafouklý zčervenalý zadek na rande jako paviání slečna bych také nechtěla. Ale předávat pachem vzkazy jako koala – to by mohla být zábava. Tato kniha je podle nakladatele určena pro děti od 6 let. A jak už jsem předeslala, moje testovací čtenářské publikum vůbec nezaujala. Původně jsem si myslela, že je problém v ilustracích. Mně se líbí, připadají mi moderní a vybrané barevné kombinace zajímavé. Nutno dodat, že na dětskou knížku jsou trochu nevšední a reálu neodpovídají. Později, když jsem si knihou listovala sama, se spíše přikláním k názoru, že je nezaujalo samotné téma. Malý testovači totiž nejsou nijak zvláštní milovníci zvířeny, příkladům jako je výše uvedený červený zadek na rande se ještě také nezasmějí. Máte-li ale doma dítě, které zvířenu „žere“ (ať už doslovně či obrazně), „fun-fakta“ ho budou bavit. Co dále neocenilo mé posluchačstvo, byl formát textu. Krátké informace přímo u obrázků. I vzhledem ke zvolenému formátu si myslím, že by knížka více „seděla“ malým čtenářům, kteří by si informace snadno přečetli sami a pak dospělé přišli nadšeně „informovat“ o všech zajímavostech. Zkuste to! Já myslím, že to klapne lépe než přečítání. Pavla Hanáčková je zkušená autorka dětských knih. Přestože vystudovala anglickou a čínskou filologii a její vášní je dobré jídlo, knížky pro děti píše převážně o zvířatech. Kde bydlí zvířátka na naší zahradě, Kde bydlí zvířátka v lese, Zvířecí dvojníci, Ohrožená zvířata jsou jen některé z jejích úspěšných knih. Za zmínku ale určitě stojí i Jaké svátky slaví děti z celého světa nebo pohyblivé knížky O ztraceném kolouškovi (doporučujeme opravdu velmi malým dětem, děj je jednoduchý, nevýhodou je ale „křehkost“ hýbajících se částí), O marnivém koníkovi, O neposlušném ledním medvídkovi. Její knihu Co mají společného zvířata a lidé ilustrovala Dasha Lebesheva, ilustrátorka původem z Moskvy, která studovala v Anglii, kde propadla kouzlu vektorové ilustrace v jejímž rámci vytvořila vlastní styl.