Myslela si, že ji opustil, když ho nejvíc potřebovala. Po dvaceti letech se dozvídá pravdu a chce vše napravit.

Byla to láska na první pohled. Setkali se na školním nádvoří a jeho pohled jí učaroval. Přes všechno, co se jim postavilo do cesty, spolu začali žít a narodila se jim dcera. Jess a Joe začnou společný život, vše mají před sebou. Nebýt osudné nehody, při které jejich malá dcera umírá a Jess se zhroutí. Navzdory všem snahám o její uzdravení je Jess umístěna do psychiatrické léčebny a její matka jasně a striktně muži zakáže ji navštěvovat. On tedy odchází z jejího života, zlomený, nešťastný, ale nechá jí kupičku dopisů, které má otevřít při příležitostech nadepsaných na obálkách. O dvacet let později Jessina matka umírá a Jess nachází na půdě krabici pro ni určených osobních vyznání. Naprosto šokována je otevírá jeden po druhém a dochází jí, že ji rodina obelhala, odehnala od ní její životní lásku. Spolu se svým bratrancem a společnou přítelkyní začíná cesta po Joeových stopách, aby napravila dávnou křivdu a opět našli jeden druhého.

Autorka knihy Jednou snad, Debie Johnson, nám předkládá nádherně napsaný příběh o velké lásce, který ale ani zdaleka není červenou knihovnou. Jemně a nenásilně nám představuje mladý pár, jejichž láska je vystavena velmi těžké zkoušce a zlovůli rodiny. Nejsem příliš zaměřená na romantické knihy, ale ve chvíli, kdy jsem přečetla počáteční slova první stránky, byla jsem vtažena do děje a knihu přečetla doslova za pár hodin. Bez příkras a zbytečných romantických kudrlinek sledujeme mladou Jess, jak se formuje její první láska, její mateřství, kdy sama sobě příliš nevěří, a následný smutek a žal nad ztrátou dcery. Její nevěřícnost, že ji Joe opustil, když jej nejvíc potřebovala. A následně její překvapení a šok, když se z nalezených dopisů dozvídá, že si její matka krutě zahrála s osudem. Vyvrcholení a závěr knihy je možná malinko prvoplánový a romantikou kypící, ale tak nějak tam patří a kdyby to bylo jinak, už by toho smutku na jednu knihu bylo až moc. Jednou snad je určen převážně ženám, muži by se jistě ušklíbali nad velkou láskou a životními kopanci. Ale pánové prominou, já jsem si čtení užila opravdu na maximum a věřím, že se kniha bude líbit všem, i těm méně romantickým duším.