Sovy mají měkké a hebké peří, což jim umožňuje létat velmi tiše. To je jejich výhodou při lovu kořisti – než si stačí něčeho všimout, sova se jí zmocní. O sovách se někdy říká, že přináší neštěstí nebo smrt. Soví houkání zkrátka občas v noci v lese nahání lidem hrůzu. Vsadím se, že nejednomu čtenáři nejnovější knihy Samuela Bjørka by soví zahoukání nahnalo hrůzu i uprostřed města za bílého dne. Stejně jako u jeho severských kolegů je totiž způsob vraždy v jeho nejnovětším thrilleru brutální a o hebké soví pěří a zákeřně tichý lov kořisti v něm není nouze.

Při své honbě za krásami přírody nalezne biolog mladou krásku. Její tělo je rituálně naaranžováno v podivném hnízdě ze sovího peří a po pozdějším ohledání je jasné, že nese známky krutého mučení. Případ pro zkušeného Holgera Muncha a jeho mladou kolegyni Miu Krügerovou, kteří svoje neobyčejné vyšetřovatelské schopnosti prokázali již v předchozím knize Samuela Bjørka V lese visí anděl. Znalost jejich předchozího případu však není pro čtení nutná. Nebyl by to temný severský příběh, kdyby v něm vystupovali kladní a pozitivní hrdinové. I Sova vás utvrdí v představě, že norský policejní sbor musí být sebranka osob se skony k alkoholismu, návykovým látkám a sebevraždám. Mia Krügerová není výjimkou. Je to citlivá, éterická, lehce nadpřirozená osoba s pohnutým životem, u které budete váhat mezi tím, zda je vám sympatická nebo zda si autor ze čtenářů utahuje, když svěří vyšetřování lehce nadpřirozené osobě, jejíž vyšetřovací metody jsou víceméně náhodné a nejisté jako její existence sama. Nia Krügerová klečela na podlaze ve svém bytě, před sebou vyskládané dózičky s léky, a snažila se najít jakýkoli důvod, proč by je neměla otevřít. str. 45 I Holger Munch má svoje psychózy. Stejně jako u Mii se týkají jeho rodinné situace. Té se dotýká i zápletka knihy. Škoda, že jeho osoudové ženy – manželka, dcera a vnučka – se jmenují tak podobně, že i překladatelka občas zaváhá, která je a která byla do případu zapletena. Marion, Miriam nebo Marianne, zkuste to zjsitit z chaosu na straně 26. Narozdíl od týrání detektivovi rodiny, autor vůbec nerozvíjí jeho osobní zájmy. Holger Munch má být nadšený matematik, jeho nadšení se ale projeví v celé knize pouze na jednom příkladu. Což se mi zdá škoda. Na dně jezera je zaražená kovová tyč. Polovina tyče je pod zemí. Jedna třetina je pod vodou. Osm metrů tyče vyčnívá nad vodu. Jak dlouhá je celá tyč. Zdraví J. str. 18 Narozdíl od nerozvinutého matematického potenciálu, rozvíjí autor znalosti nových informačních technologií v rámci norského policejního sboru. Ten totiž nově zaměstnává sympatického Gabriela Mørcka, bývalého hackera, který se rozhodl sloužit dobru. Narozdíl od svého dávného kamaráda Skunka, který se sice dobro konat nesnaží a myslí spíš na vlastní kapsu než blaho lidu, ale přinese pro vyšetřování zásadní stopu. Trochu mne překvapilo, že se autor nepokusil rozvinout žádnou milostnou zápletku, když na scénu nasadil potenciální adepty. Temné a bezútěšné atmosféře příběhu to však neškodí. Hodí se k ní i podivný postižený člověk, i když možná spíš proto, že vyvolává další negativní emoci – lítost. Sova je výborný thriller. Zápletka je promyšlená, napínavá, ale zůstává logická. Způsob vraždy je strašidelný a drastický. Příběh je rozdělen na velmi krátké kapitoly. Některé kapitoly mají rozsah pouze jednu stránku, což děj stupňuje a dělá jej napínavý a rychle ubíhající. Nebo lehce irituje čtenáře. Někdo by mohl autora zkritizovat za to, že kniha je napsaná podle stejné šablony jako jeho první příběh. Zápletky se dotýkají příbuzných vyšetřovatelů. Já však kritizovat nebudu, protože mě Sova nadchla.