Asi jen málokdo si může ze své kuchařky udělat těhotensko-rodinný deník a prodávat ji v tak ohromných nákladech, jako se to daří Ditě Pecháčkové. A asi jen málokdo by nechal širokou veřejnost nakouknout pod pokličku svého domova, rodiny, niterných pocitů a vzpomínek. Dita to udělala. Už podruhé. A opět ukazuje, v čem spočívá její síla.

Dita ušla dlouhou cestu od šéfredaktorky Apetitu k respektované kulinární odbornici. Když listuji starými čísly Apetitu, občas ji ani nepoznávám, tak moc je na těch fotkách vidět, jak se rozkoukávala, sbírala zkušenosti a formovala svůj styl. No a potom to přišlo – první kuchařka, Deník Dity P. – odvážný projekt, kterým Dita ukázala, jakou cestou se vydá. Sepsala jednoduchá, až banální jídla, jaká se vaří ve spoustě rodin, protknula je recepty šmrncnutými Francií, Kanadou a USA a vše obohatila krásným vizuálem. Jak to dopadlo, všichni dobře víme – následoval fenomenální úspěch, vlastní televizní pořad (jehož pokračování se právě chystá) a Ditu i její rodinu znal, alespoň skrz knihu či obrazovku, téměř každý.

Kuchařka plná příběhů

Druhá kuchařka je opět v rodinném duchu, už jen z toho důvodu, že se mezi vydáním prvního a druhého dílu Dita vdala a porodila syna Davida. Jednotlivé kapitoly jsou předělené krásnými dvojstránkovými fotkami a jmenují se např. Hnízdění, Buchty na plech, Náš rodinný přebor atp. Dita znovu nechala na začátku každé kapitoly nahlédnout do kousku svého dětství, dospívání a celkově milých nebo zábavných, ale i rozjímavých myšlenek. Jako neviditelná nit se celou kuchařkou táhne již zmíněné Ditino těhotenství, z knihy je cítit touha sdělit Davidovi, jak moc se na něj všichni těšili a co v jejich životě znamená (a i k onomu čekání a těšení si Dita vařila dobroty, které tvoří samostatnou kapitolu). Co se receptů samotných týče, je jich různorodá směsice, od slepičí polévky po krevety s omáčkou piri-piri, přes karbanátky a rozhudu až k lívancům. Každé z jídel se vztahuje k nějakému konkrétnímu zážitku, každé, Ditinými slovy, „má svůj příběh“. Uvařit je zvládne úplně každý, a to je Ditina obrovská deviza – postupy jsou přehledné, suroviny dostupné (a není jich na každé jídlo padesát) a neošizené, žádná verze „light“. To, co mnozí rýpalové na internetových diskuzích Ditě vyčítali a vyčítají, tedy že používá máslo, smetanu a na nějakou tu dietu si rozhodně nehraje, platí pořád. Ale, koneckonců, není to dobře? Trh momentálně doslova přetéká zdravými kuchařkami a Ditina kniha z nich ční jako takový malý ostrůvek hříchu. Že se to občas smí, dát si sekanou a pivo, nebo si s talířem pomalu pečené vepřové plece sednout ke krbu a užívat si bohaté, zemité chutě.

Vyšperkovaná do posledního detailu

Rozhodně nemůžu pominout ani fotky, a celkový vzhled knihy. Sice nejsem u kuchařek přílišným zastáncem paperbacků, ale nádherné chlopně s kachlíky i fakt, že vazba zatím drží, konejší mé brblající já. Co je ale oproti prvnímu dílu ještě o fous výš, je kvalita a celková atmosféra fotografií. Narazila jsem na několik (třeba fotka slepice v měděném hrnci), které bych neváhala zařadit do jakékoli luxusnější zahraniční kuchařky. Pokud tedy chcete někomu věnovat krásný dárek, nebo se jen na chvíli ponořit do příběhu jídla, jedné rodiny a jednoho těhotenství, určitě si Ditu kupte. Stejně kolem ní v knihkupectví vždycky kroužíte, vím to. :-)