Četli jste skvělý thriller Oběť bez tváře? Pokud ano, pak víte, co vás v nejnovější knize švédského autora Stefana Ahnhema čeká. Ale jste připraveni zapojit i své mozkové závity? Pojďme se na tuto spanilou jízdu podívat trochu zblízka.

Co mají společného švédský ministr spravedlnosti a televizní hvězda? Zdánlivě nic, jen jsou mrtví. Zavražděni každý jiným pachatelem. Zvráceným, podlým, lstivým vrahem. Jeden je chirurg, který si se svou obětí rád hraje, a je velmi pečlivý. Druhý je nelítostný a surový a jeho posedlostí jsou pouze ženy. Před kodaňskou a stockholmskou kriminálkou, v čele s Fabianem Riskem, stojí opět nelehký úkol, který zasáhne do života všech, kterých se vraždy týkají. Fabian Risk je kriminalista, který rozhodně ví, co dělá. Již v první knize této série si získal nejednoho fanouška. Já osobně mám již dlouho problém s hlavními hrdiny, kteří v sobě skrývají nějaké trauma - ať už z dětství nebo z rozvodu, nebo jsou to zarputilí alkoholici na prášcích. Risk není výjimkou, také si v sobě nese břímě, které z něj dělá sice podivína, ale s velmi jasnou hlavou a mozkem, který rozhodně umí používat. Devátý hrob není čtení pro dámičky. Autor se nebojí jít do krutých detailů, které nedávají moc prostor pro fantazii. Jako bývalý scénárista si umí pohrát se slovy i scénami a jde rovnou na věc. Musíte se trochu víc soustředit, protože do svých vět vkládá malé střípky skládanky, které na oko nedávají smysl, ale na konci se všechno spojí a vyjde z toho bravurní závěr, který rozhodně nečekáte. Umím si obě jeho knihy představit jako celovečerní film, proto tedy doufám, že ho hlavní hrdina brzy nepřestane bavit a neuloží ho do šuplíku. Byla by to velká škoda.