Dědictví krve patří mezi celkem populární Young Adult fantasy knihy a to nejen na základě zahraničních recenzí, ale i dle těch u nás. Slibuje svým čtenářům nový svět inspirovaný čím dál více oblíbeným Ruskem nebo originální magický systém… No a je to skutečně pravda?

V knize nalezneme dvě ústřední postavy – princeznu Anu a podrazáka Ramsona (er-forma) a dvě jejich protínající se linie příběhu. Princezna Ana strávila celý svůj život v paláci. Poté, co ji obviní ze zavraždění jejího otce, musí Ana prchnout do bezpečí, kde může do nejmenšího detailu promyslet, jak nalézt pravého vraha a prokázat svoji nevinu. Ovšem sama tohle vše nedokáže. Ale existuje vůbec někdo tak šílený, kdo by jí byl ochoten pomoci postavit se mocným nepřátelům? No jeden uchazeč by se našel! Nikdo jiný než známý prohnilý podrazák Ramson, jehož srdce je černější než ta nejtemnější noc. I on má své vlastní plány zahrnující nejednu pomstu či tajemství, ale brzy sám na vlastní kůži pocítí, že Ana je mnohem nebezpečnější, než si kdy vůbec myslel. "Princezna, co umí ovládat krev. Podrazák bez budoucnosti. Svět, který stojí za to zachránit." Co se týče stylu psaní, musím konstatovat, že autorka nepředvedla nic jedinečného, ničím absolutně nevynikala. Na to, jak jsem se na knihu těšila a očekávala něco nového, se jednalo opět o klasickou YA fantasy, která nenadchne ani neurazí, která tak nějak sama časem zapadne mezi ostatní knihy autorů YA fantastiky, kteří se mě svým psaním taktéž nijak nedotkli.

Začátek tohoto příběhu se zdál velmi slibný, na čtenáře si autorka rovnou připravila akci v podobě útěku z vězení. Poté bohužel následovala klidná „střední“ část, která si moji pozornost vůbec neudržela, a já měla problém se zpětně začíst. Autorce se nedá upřít, že do příběhu zasadila pár velmi dobrých zvratů a překvapení, ale to na celkovém dojmu ze čtení této knihy nic moc už nevylepšilo. Děj nebyl ničím zvláštní a já čekala mnohem víc. Víc akce, nebezpečí, napětí, zvratů či strachu o postavy, jelikož i přesto, že mi byly velmi sympatické, bych pro ně nejspíš netruchlila, jelikož mi autorka ničím nedokázala, že bych se vážně strachovat měla. Tematika obchodování s lidmi, kteří ovládají specifické magické schopnosti a jsou druhými zneužíváni pro svou moc a vykořisťováni, není nic nového ani originálního. Ovšem i ze známého námětu se dá napsat skvělá kniha. Tady bohužel opět nevyužitý potenciál. Celkově mi to přišlo jako takové milé, celkem jemné vyprávění, které vůbec nenažene strach a neobsahuje žádné děsivé scény. Dalo se z toho vytřískat mnohem více. Škoda. Mezi pozitiva bych rozhodně zařadila promyšlený svět, který je inspirovaný Ruskem (má i mapu) a propracovaný magický systém. Také romantická linka byla velmi příjemná. Byla to taková ta slow-burn romance v pozadí příběhu, o které víte, že existuje, ale neruší vám hlavní děj příběhu. Asi největší pozitivum knihy vidím v postavách. Jednalo se o silné i slabé jedince, kteří chybovali a věděli o svých slabostech. Hrdinové, kteří byli složití, lidští, dobří i špatní, mající vnitřní démony. Lidé, kteří byli současně hodní i zlí. Pokud máte chuť na příjemný, odpočinkový příběh, který není sice ničím výjimečný, ale skvěle se čte a velmi rychle odsýpá, zkuste tuto knihu. I přes pokulhávající děj za to její hrdinové stojí!