Ve třetím díle (z celkových čtyř plánovaných) sci-fi série „Vzhůru k obloze“ hlavní hrdinka Spensa uprchne před svými pronásledovateli z Výhledu na hvězdy do území nikoho. Najednou se ocitá v neobvyklém světě, kde nejen fyzikální zákony fungují jinak, ale hlavně čas ubíhá způsobem zcela mimo dosah lidského chápání. Cílem její nebezpečné výpravy do neznáma jsou informace, jak porazit pátrače, kteří v tomto území žijí. Tím, že odhalí jejich velmi střežené tajemství, konečně může mít šanci zachránit galaxii před zničením a všechny její obyvatele včetně svých milovaných. Aby uspěla ve svém poslání, musí se vypořádat s řadou skutečností nebo řekněme, že s mnoha překážkami jako je vylepšení svých cytonických dovedností, usměrňování stále inteligentnějšího a emočně citlivějšího M-Bota, vyhýbání se neustálým nástrahám pirátů či sbírání informací na Stezce stařešinů. Ta se skládá z portálů, do nichž někdejší cytonici zaznamenali své vzpomínky, které jsou právě tak moc potřebným klíčem k objasnění záhady pátračů a k odkrytí jejich slabin. Na této dobrodružné výpravě v území nikoho jí bude dělat průvodce a společníka tajuplný Chet. Společně se postaví tomu největšímu nebezpečí, jež ohrožuje každý žijící organismus – postupné ztrátě vzpomínek.

Brandon Sanderson opět předvedl svým čtenářům, že umí! A to pořádně! Ač je tento díl série z mého pohledu slabší než jeho dva předchůdci, stále se může pyšnit tím, že ve srovnání s jinými tituly stejného žánru, své konkurenty rozhodně převyšuje, a to na plné čáře!

Tentokrát nečekejte příběh plný neřízené akce, napětí a všeobecně bojů stíhaček ve vesmíru. Brandon se zaměřil na odlišnější témata, která dala knize zcela jiný, širší rozměr, jako je například lidská existence a její účel či smysl bytí, přátelství a jeho prohlubování nebo důraz na mezilidská pouta a emoce všeobecně.

Určitá témata knihy a jejich zpracování je rozhodně za „plný počet bodů“. Prostředí/putování neznámou krajinou/celé to dobrodružství bylo bezchybně vylíčené a vy jste měli ohromnou chuť se do něj zapojit spolu s hrdiny. Díky jejich cestování čtenář pozná nové různorodé krajiny, bohaté spektrum ras a jejich zvyků či dokonce piráty!

Také se můžete těšit na Spensu a M-Bota, kteří byli naprosto boží! M-Bot opět perlil krizí osobnosti a problematikou chápání lidských emocí. U Spensy došlo k velkému rozvoji charakteru (a nemyslím jen to, že tentokrát nechtěla neustále prolívat krev svých nepřátel a tančit na jejich hrobech). Spensa ukázala svoji zcela novou část osobnosti a podstoupila nejedno velmi těžké rozhodnutí mající pro ni do budoucna velké následky.

Ač byl tento díl dějově pomalý a rozvláčný, celkově méně akční, méně napínavější a chudší na zvraty, i tak byl dost čtivý a originální, jak je u Sandersona již zvykem. Nechybí ani věčné vtípky a humor umělé inteligence tak jako v ostatních dílech. Několik tajemství bylo odhaleno a mnoho jich zase přibylo. I zápletka napříč celou sérií se přiblížila k celkovému rozuzlení a bylo znát, že si autor připravuje pole na grandiózní finále.

Krom již uvedených témat se příběh dále točil kolem odhalování informací na téma cytonici, pátrači či dimenze. Občas toto vysvětlování bylo komplikované a těžší na pochopení, takže doporučuji knihu číst pomalu a některé odstavce klidně i vícekrát. K orientaci rozhodně velmi dobře přispívají přiložené mapy a kresby ras, stíhaček apod. Nakonec musím autora také pochválit za samotný konec, který dokázal vyrazit dech a samo sebou za další „cliffhanger“ (jak jinak!).

Suma sumárum, Cytonik je sakra dobrá, svým způsobem velmi geniální, vycpávka série. Autor ukázal, že umí víc než akci a boje ve vesmíru. Skládačka je zase blíže ke svému vyřešení a já se nemohu dočkat toho velkého, epického, zakončení!