Knižní recenze

Clara má tajemství. A já vím jaké

Clara má  tajemství. A já vím jaké
Tajemství. Přemýšleli jste někdy nad tím, jak báječně tohle slovo v češtině zní? Co všechno slibuje a co si pod ním představíme, když ho někdo vysloví nebo zašeptá. Myslím, že krátké anglické secret ani zdaleka neslibuje tolik dobrodužství. A trvdé a dlouhé německé Geheimnis? To mi spíš evokuje nějakou blížící se pohromu. Claře Morvanové taky. I když jejím rodným jazykem je francouzština, ve které zní sexy i věta „šel jsem pro chleba a vrátím se za chvíli“. Její příběh začíná za druhé světové války a žádný Němec se jí přímo nedotkl. Co se tedy vlastně stalo?
Françoise Bourdin, autorka knihy Clařino tajemství, se specializuje na psaní romantických příběhů a rodinných dramat. A v této její knize najdete obé. Je rozdělena do jedenácti kapitol (které jsou pěkně dlouhé, kniha má 342 stránek) a vypráví příběh několika generací rodiny Morvanových na pozadí historických událostí dvacátého století. Do děje se dostáváme uprostřed noci nedlouho po skončení druhé světové války. V domě ve Vallongue, což je mimochodem místo popsané tak lákavě a dokonale, že vás okamžitě popadne touha strávit příští prázdniny na francouzském venkově, zazní výstřel. V pracovně umírá Clařin starší syn, jenže něco tady tak úplně nehraje. Clara Morvanová to tuší, ale rozhodne se mlčet, protože rodina a její prosperita a soudržnost jsou pro ni nejdůležitější hodnoty, válka neválka. Rodina Morvanových je však rozvětvená, takže to zdaleka není jediná tragédie, se kterou se Clara musí vyrovnat. Její snacha Judith a její dcera zahynou v koncentračním táboře. Což její syn Charles zjistí až po návratu z válečného zajetí. A od té doby se všechno v jeho životě změní. Z Charlese zbyde pouze stín, stejně temný jako tajemství, která skrývá. Je to ale nutné? Clara Morvanová je mimořádně silná a schopná žena, ktará si dokáže poradit v každé situaci, ať je jakkoli obtížná či neobvyklá. Ač byste během čtení této knížky v její kůži rozhodně být nechtěli, takovou matku nebo babičku by si asi přál každý. Protože její manžel zemřel, musí se Clara vyrovnávat se vším sama, což je až trochu neuvěřitelné. Psychologa nenavštěvuje, antidepresiva nezobe a ani se nějak veřejně nehroutí. Podobných charismatických a zajímavých postav je však v rodině Morvanových víc. Clařin syn Charles, její vnučka Marie nebo vnuk Alain. A protože Morvanovi se vyznačují neobyčejně urputnou a tvrdou povahou, střetnou-li se všichni nad nějakým tématem, není to jemná výměna názorů. Clara nad nimi ale bdí a vládne pevou rukou. Co se s rodinou stane, až tu jednou nebude? Clařino tajemství je „obsahová/vyprávěcí“ kniha. Setkáte se v ní s velkým množstvím postav (nebojte se, jména jsou celkem snadno zapomatovatelná a odlišitelná) a velkým množstvím příběhů. To je podle mne pozitivní. Díky tomu má kniha neustálou akci a rychlý spád. Velmi dobře je ale vykresleno i prostředí, ve kterém se Morvanovi pohybují a žijí. To jim možná budete během čtení i trochu závidět, rozhodně na tom totiž nejsou nijak špatně a luxusní průmysl se v Paříži v této době začíná opět rozvíjet. Přes velké množství postav se autorka snažila podrobně vykreslit charaktery hlavních z nich, což se i povedlo. Samozřejmě v rámci žánru a rozsahu neměla možnost nořit se do hlubin psyché jednotlivých zničených Pařížanů, ale i tak příběhu v tomto ohledu nic nechybí a je snadné se do postav vžít. Sama Françoise Bourdin prožila velkou osobní tragédii, když jí zemřela její první láska při tragické nehodě dřív, než s ní stihla realizovat všechny mladické plány. Možná proto o tragédiích nepíše zbytečně pateticky, ale zařazuje je do příběhu lehce a věcně. Na fotografii Françoise Bourdin Ještě nemáte dárek pro maminku nebo babičku k Vánocům? Clařino tajemství je ta pravá volba. A prozradím vám, že tahle Pařížanka napsala i pokračování s názvem Clařino dědictví.
Autor Tereza Mec
Image
Někdo v knihách hledá možnosti, které sám nikdy neuskuteční. Někdo v nich hledá moudrost předchozích generací nebo návod pro všední den. Pro někoho jsou nejlepším mrháním času. Já v nich hledám inspiraci. Jak se neztratit na cestách, co dobrého uvařit, jak se vyšplhat na horský vrchol nebo co nového bych se ještě mohla naučit. Výjimku tvoří mé oblíbené detektivky a zamilované romány. V moderních detektivkách totiž přestává být zcela bezpečná i inspirace hlavním „kladným“ hrdinou a zamilované romány je nejlepší číst v posteli za deštivého počasí zcela bez přemýšlení.

Štítky