Starý sirotčinec, v jehož zdech se skrývají stará tajemství, plná bolesti malých dětí. A kdosi, kdo chce svědky těchto hrůz umlčet. Před nedávnem se na pultech knihkupectví objevila kniha, která okamžitě vzbudila emoce. Anotace lákala na skvělý příběh, thriller, který rozhodně stojí za přečtení.

V kostele je objevena mrtvá žena a k případu je povolána policistka Lottie Parkerová. Vdova se třemi dětmi, která se stále nedokázala vyrovnat se smrtí svého manžela a svůj stesk někdy zahání alkoholovými dýchánky, po kterých ji mučí výčitky svědomí. Nic to nemění na faktu, že jako policistka je skvělá a do případu vraždy v katedrále se ponoří s vervou sobě vlastní.  Zanedlouho poté je nalezen oběšený muž, kolega mrtvé ženy, a má to vypadat jako sebevražda. Něco tyto dva spojuje a zdá se, že to je bývalý dětský domov, nyní zavřený, který by se měl přestavět v turistické středisko. Ale je zde mnoho překážek a starých tajemství. Za zdmi tohoto ústavu se děly šílené věci, páchané na bezbranných dětech, a kdosi chce, aby byl jejich příběh vypovězen. Na druhé straně se někdo toho vyprávění bojí a snaží se svědky umlčet. Stihne tomu Lottie přijít na kloub dřív, než zemře další člověk? Hlavní hrdinka je, jak už je to poslední dobou zvykem, mírně neurotická. Nezvládá skloubit výchovu dětí a práci, v alkoholovém opojení hledá útěch u svého kolegy Boyda, aby se po vystřízlivění opět kála, co to provedla. Irská autorka Patricia Gibneyová se nám představuje zcela poprvé, ale na kontě má již tři literární počiny. Napsala také dětskou obrázkovou knihu a psaní jí pomáhá i po letech se vyrovnat se smrtí manžela. Psaní knih brala jako účinnou terapii a do své knihy Andělé smrti zakomponovala své zkušenosti coby matky tří dětí. Proto strasti hlavní hrdinky vyznívají s takovou autentičností. Samotný příběh tohoto thrilleru není špatný, ale… Zdá se mi, jakoby už byl napsán. Nemohu zacházet do podrobností, abych nevyzradila příliš, ale nic nového autorka nepřinesla. Ano, týrání dětí je neuvěřitelně autentické, autorka si nebrala žádné servítky a servírovala nám je s nesmírnou otevřeností. Ale motiv samotných vražd je stejný, jako už bylo mnohokrát popsáno, a konec, který je malinko nečekaný, to zachrání jen napůl. Kruté zacházení s dětmi není pro Irsko ničím novým, podobnými tématy se autoři zabývají třeba v knihách, popisující Magdaléniny prádelny. I zde se lidé, kteří svůj život zasvětili Bohu, snaží zlomit nevinné oběti, svěřené jim do péče. Brutální podmínky jsou v knihách s takovými tématy nesmírně šokující. Andělé smrti nejsou možná ničím překvapivým, co dnešní knižní trh nabízí. Ale jsem ráda, že jsem si knihu přečetla a velmi se těším na další dílo této  irské autorky, které, snad brzy, uvidíme v našem oblíbeném knihkupectví.