Tentokrát obrací pozornost k postavě svého staršího nevlastního bratra – muže, jehož osud byl od samého počátku poznamenán selháním, odmítnutím a postupným pádem.

Louis s typickou otevřeností a nekompromisností vykresluje bratrův život jako sérii nenaplněných očekávání. Už od dětství byl poznamenán pocitem nemilovanosti a vykořenění, což se postupně promítlo do jeho neschopnosti najít stabilní místo ve společnosti. Jeho sny a ambice narážely na tvrdou realitu, až nakonec propadl závislosti na alkoholu a drogách. Tyto destruktivní vzorce mu znemožnily nejen profesní uplatnění, ale i budování mezilidských vztahů – jak v rámci rodiny, tak v partnerském životě.

Autor se k příběhu vrací v kontextu bratrovy náhlé a předčasné smrti. Prostřednictvím „faktů“, jak sám své vyprávění označuje, se snaží analyzovat příčiny tohoto tragického osudu. Nejde však o chladnou rekonstrukci – Louis do textu vkládá osobní vzpomínky na společně strávené chvíle, které jsou postupně poznamenávány stínem nevyhnutelného konce i bratrovými násilnickými sklony.

Zhroucení tak není pouze intimní rodinnou výpovědí, ale i silně sociálně-kritickým textem. Autor klade zásadní otázky týkající se dysfunkčních rodinných vztahů, vlivu prostředí, sociálního vyloučení i mechanismů, které vedou jednotlivce k sebedestrukci.