Nová komorní próza francouzské autorky a filozofky nás zavádí do osamělého francouzského kraje, kde se po letech znovu setkávají dávní přátelé u příležitosti pohřbu spisovatele Thomase. Rodinné sídlo se tak stává jediným dějištěm soukromého dramatu architektky Margaux, která se na cestě ke své vnitřní katarzi po více jak deseti letech střetává se stíny minulosti.

Příběh je koncipován jako sled hlubokomyslných dialogů a vnitřních monologů, které oživují dávné vzpomínky a staré křivdy. Thomas, nadaný intelektuál, byl společně se svým starším bratrem Jorgem blízkým člověkem Margot od dětských let. Ta se stává tak středobodem všech konverzačních dialogů, ve kterých odhalujeme společné zážitky z dětství i dospívání, politické úvahy i hodnotovou orientaci všech protagonistů. Román klade nároky na pozornost čtenáře, neklouže jen po povrchu, ba právě naopak evokuje doby dávno minulé, které vystupují před čtenářem v retrospektivní formě. Další zážitek pro náročnějšího čtenáře a milovníka filozofických úvah.