Když bylo Almě třináct let, psal se rok 1953. V poválečném Československu padla měna a její rodinu to zničilo. Vlivem různých rozhodnutí přišli o velkou vilu, všechny úspory a ocitli se v malinkém panelákovém bytě se dvěma babičkami. Alma si jednoho dne řekla, že takhle žít prostě nechce. Má ráda peníze a svobodu, která díky nim je. Tedy alespoň zdánlivě. Tak se postupem času postavila během totality na vlastní nohy a stala se z ní nejbohatší žena v okolí. Nosila značkové oblečení ze západu, jezdila v drahých autech a postavila dům během pár měsíců. V té době to znělo jako nereálná pohádka, kterou Alma žila. Měla všechno. Ale stejně toužila po tom, co nejde koupit. Po lásce, kterou nemohla mít…

„Jednoho dne mě brzy ráno probudilo bouchání na dveře. Venku byla ještě tma. Jedna z babiček šla otevřít, druhá začala křičet, nejsem si jistá která, protože ve vzpomínkách mi obě splývají v jednu. Najednou bylo v našem bytě pět mužů. Otevírali skříně a zásuvky. Po chvíli bylo na podlaze poházené oblečení, nádobí, fotografie, mé školní sešity. Dva muži posunovali nábytek a sundávali obrazy, ale příliš práce neměli, byt byl hodně malý a moc věcí jsme nevlastnily, stejně by se tam nevešly. Ti nezvaní muži odtáhli od stěny manželskou postel, na které spaly babičky, gauč, na kterém jsem spala já, lehli si na zem a dívali se na ně zespoda. „Tady tu šmelinu mají,“ prohlásil jeden z těch, kteří prohledávali zásuvky a vytáhl krabičky s novými, ještě nevybalenými nylonkami.“

Scarlett Wilková píše výborné historické, a vlastně i společenské, romány, zakládající se na skutečných událostech. Dokonale popisuje historii naší země v různých obdobích. Vekslačka začíná v roce 1953 a končí zhruba v roce 2000. Mapuje celý Almin život, zažíváme s ní vzestupy, pády, ale také zrady, bolesti a trápení.

Autorka popisuje každý detail nejen Almina života, ale také té doby. Příběh začíná během měnové reformy v roce 1953, kde většina lidí přišla o celý majetek. Lidé předtím skupovali všechno, aby jim peníze nezůstaly doma. Od domů, oblečení, alkohol, kosmetiku, až po poslední chlebíčky v obchodě. Ty poté zely prázdnotou a nebylo co koupit. Po tomto období následovalo další, střídalo je jiné, a v dalším už byla Alma dospělá, tady vládly bony a nakupování v Tuzexu se všudypřítomnými veksláky. Alma byla tou nejlepší a nejznámější z nich. Protože byla na úrovni. Ale jak postupně přicházela k penězům, její srdce chřadlo. Toužila po někom, kdo ji nemiloval a nemohla ho mít.

Žívotní příběh z nedávné doby komunismu mnohým osvěží paměť, některým otevře oči. Zločinů napáchaných v těchto dobách je strašně moc. Scarlett výborně píše, román se čte lehce, je velmi čtivý a nenechá vás, dokud nebudete na konci. Alespoň já to u jejích románů vždy tak mám. Jsem moc ráda, že jsem si Vekslačku mohla přečíst a že vůbec vyšla. Knih na toto téma je žalostně málo. Připomněla jsem si, jak to chodilo, když jsem byla malá. Mnohé znám hlavně z vyprávění rodičů, já jsem byla v tu dobu ve školce a později v první, druhé třídě na základní škole. Scarlett je jedna z mých nejoblíbenějších autorů vůbec, a já už se moc těším na její další knihu. Snad to bude brzy.