Toto dílo bývá často přirovnáváno k tvorbě O. Vuonga a jeho Na Zemi jsme na okamžik nádherní či koncepci tvorby E. Louise. Je to zřejmé nejen výběrem hlavního tématu, ale i stylem autentické výpovědi Torčíkova protagonisty. Rozložíš paměť vypráví o vyrůstání v porevolučním moravském Přerově a velmi sugestivně rozebírá témata, jako jsou např. dysfunkční rodinné vztahy, život se závislostí, šikana či hledání vlastní sexuální identity v majoritní společnosti. Autor zde před námi doslova odhaluje širokou paletu emocí hlavního hrdiny knihy, který od prvního okamžiku, kdy se telefonicky dozvídá o smrti svého dědečka, začíná rekapitulovat svůj dosavadní život poznamenaný neustálým strachem projevit vlastní já v sociálním prostředí, které je vůči němu mnohdy hostilní. Tato česká autofikce prostřednictvím svého vypravěče dokáže před čtenářem postupně odkrývat jednotlivé vrstvy lidské paměti a může se tak směle zařadit mezi výše zmíněná díla světových autorů. V závěru četby románů můžeme společně s jejím autorem dojít k názoru, že zapomenout je pro člověka někdy mnohem těžší než si pamatovat. To je také jedno z hlavních poselství této působivé knihy.

Kniha Rozložíš paměť je Torčíkův románový debut, za který obdržel v roce 2024 Cenu Magnesia Litera v kategorii próza, posléze získal za tentýž román také Cenu Jiřího Ortena.