Ali Hazelwood si podmanila celý svět svojí bestsellerovou „sérií“ romantických komedií, jako je např. Hypotéza lásky nebo Hlava plná lásky! Hlavně druhý jmenovaný titul má čestné místo v mém srdci – protože kočičky a NASA, ale rozhodně mohu říci, že každá autorčina tvorba stojí za to!  

Ačkoliv je Teorie lásky svojí výstavbou podobná svých předchůdkyním, nemohu jinak než chválit. Ali H. to prostě opět dokázala a její „novinka“ se řadí i tento rok mezi to nejlepší, co jsem přečetla.

A proč? Čtěte dál!

Elsie H. žije v multivesmíru – kromě své mizerně placené práce coby teoretické fyzičky si ještě přivydělává jako dokonalá, chápající a velmi vstřícná falešná přítelkyně. A co se nestane – její pečlivě oddělené světy se náhle protnou a katastrofa je na spadnutí! Ukáže se, že sexy starší bratr jejího oblíbeného klienta, Jack Smith, je TEN bezcitný experimentální fyzik, který zničil kariéru jejího mentora, podkopal samotnou pověst teoretiků, a navíc má být v přijímací komisi MIT, kam se ona touží dostat. Dokáže Elsie odolat Jackovu gravitačnímu poli – ať už z dobrém či zlém? Nebo by snad měla uvést do praxe zcela nové teorie o lásce?    

Po popisné stránce budete určitě spokojeni – autorka detailně, ovšem ne přehnaně, popsala vše, co bylo pro děj a jeho vývoj podstatné a poutavé. Samotný děj jede podle klasické šablony „hate to love“ / “enemies to lovers“ zápletky, kterou nejde prostě nemilovat.

Těšit se např. můžete na

• vtipné, komické a velmi trefné okamžiky,
• sexy, zábavné a mnohdy jiskřivé dialogy,
• „počeštělý“ překlad, který si nešlo neužít,
• pořádnou dávku fyziky a akademického prostředí – oproti HL a HPL je tohle asi nejvíc „akademické“, ale rozhodně „osvěžené“ o legrační přirovnání; co se týče „pochopitelnosti“ - tak ta se dala,
• návrat postav z HL – na Adama a Olive,
• reference na Stmívání, Hunger Games nebo Bridgerton,
• nejvíc pohodovou/cool babičku (zbytek rodiny stojí za ho***).

Hlavním tématem Teorie lásky je bezpochyby samotná hrdinka a její existence. Elsie celý život předstírá a hraje nejrůznější role, aby si ji každý zamiloval. Snaží se všem dělat jen radost, neustále se zavděčit, dávat každému přednost, nikoho nezklamat, přitom ji druzí jen využívají a manipulují s ní. Má z toho akorát nepřetržitý pocit viny, dluhu apod.

Těšit se tedy můžete na hledání svého hlasu, odvahy se sama za sebe postavit či svého pravého já (osobnosti).

Teorie lásky, stejně jako předešlé dvě knihy, je velmi čtivá, občas dojemná a lehce dramatická. Řekněme si zcela upřímně – základní dějová výstavba je a bude vždy stejná u takového typu knih, ovšem kreativní autor/ka dokáže do díla přinést pokaždé něco, co text dokáže ozvláštnit a udělat z něj originál, který zaujme, a to Ali umí na jedničku!