Majitelka seznamky Tamara, pečovatelka Briana a novinářka Markéta. Co mají asi tyto ženy, které už dávno překročily padesátku, společné? Všechny zkoušejí štěstí na seznamce a hledají muže, když však jednoho sympatického konečně najdou, nastává zklamání. Tento muž po desáté schůzce zmizí neznámo kam a nedává o sobě vědět. S tímto podvodníkem randily všechny tři ženy a díky němu se jejich cesty střetnou, dámy se seznámí a dohodnou se, že musí přijít na kloub té záhadě s mužem, co chodí přesně na deset schůzek. Rozhodnou se ho vypátrat. Během dobrodružství však zjišťují, že spolu mají Tamara, Briana a Markéta mnoho společného. Záhadný muž v nich, aniž by to tušil, probudil nejen lásku k Řecku, ale přinesl jim také obrovské přátelství, které je spojilo dohromady.

„Souběžně se mu zjevovala Ivana, kterak stojí v Parze na břehu pláže Piso Krioneri lemované skálami a spoustou zeleně a s otráveným výrazem říká: „Tady jako budeme celý den?“ Představoval si, jak by se tam Briana, Tamara a Markéta s jásotem vrhly do moře. Představoval si dokonce, jak do něj běží všechny tři najednou, drží se přitom za ruce, zatímco on sedí na lehátku a mává jim. To byly holky, ty se uměly radovat i z cukrové vaty. A jak zářily, když každé z nich slíbil, že s ní pojede na Naxos.“

Teda, musím říct, že jsem vážně čekala něco úplně jiného a kniha Desetkrát a dost je absolutně z odlišného soudku, než jsou oba předešlé autorčiny historické romány. Nejdřív jsem si říkala, jestli to vůbec chci číst. Ale bylo mi to líto, Scarlett Wilková si přece zasloužila místo mezi mými top autory. Jakmile jsem se však začetla, stránky ubíhaly tak nějak samy, já se oprostila od nálepky hluboký, citlivý historický román, zapomněla jsem na výbornou Až uvidíš moře a četla dál a dál. A vlastně jsem se nakonec i bavila.

Kapitoly se střídají z pohledu Tamary, Briany, Markéty a Přemysla. Kniha se čte dobře, svižně, děj utíká a popis řeckého putování a pravé lásky k němu, zní skutečně a věrohodně, takže jsem si ho užívala. Scarlett se snaží být vtipná a občas se jí to i daří. Pokud milujete Řecko, nemáte velká očekávání a nevadí vám číst o single šedesátnících žijících v Čechách, pak si knihu určitě pořiďte. Je oddechová, jednoduchá, občas i zábavná a určitě si čtenáře najde. Ale autorku prosím, ať se vrátí k původnímu žánru, ten je mi bližší a v něm je skutečně jedinečná.