Andělin popel
„Když se ohlédnu za svým dětstvím, divím se, jak se mi vůbec podařilo přežít. Bylo to samozřejmě mizerné dětství: šťastné dětství vám za to skoro nestojí. Horší než obyčejné nešťastné dětství je nešťastné irské dětství, a ještě horší je nešťastné irské katolické dětství.“ Tak začínají překrásné paměti Franka McCourta, který se narodil v Brooklynu v době hospodářské krize čerstvým irským přistěhovalcům a posléze vyrůstal ve slumech irského Limericku. Přestože Frankův otec propije téměř každou výplatu a nakonec zmizí v Anglii, Frank žije pro otcovy příběhy o Kukulínovi, který zachránil Irsko, a o Andělovi na sedmém schodu, který jeho matce přináší děti. Síla vyprávění spočívá v perspektivě malého hrdiny, který barvitě popisuje nepředstavitelnou chudobu, strádání, neustálé hladovění, smrt několika sourozenců, krutost sousedů i příbuzných, avšak s vřelostí a soucitnou shovívavostí. Dnes již klasický román Andělin popel je na každé stránce prodchnut úžasným autorovým humorem a literárním uměním a úspěchu dosáhlo i jeho filmové zpracování.
Román Andělin popel je velmi intenzivním a dojemným čtením, které vám přiblíží život v 30. a 40. letech minulého století v irském katolickém Limericku. S humorem, citem a velkou láskou vypráví autor svůj životní příběh, který se vám od první stránky vetkne do duše. Ojedinělý styl vyprávění, v kterém se smích střídá se slzami a někdy se tyto pocity míchají i v jediném okamžiku, vás vede širokými a dlouhými uličkami příběhu i specifickou atmosférou, v které irská krev bouří i hladoví.
Příběh je vyprávěn pohledem malého chlapce (autora Franka McCourta), který prožívá své dětství a dospívání v katolickém irském slumu, kde si bída podává dveře se smrtí i těžkým životem. Tragikomické vyprávění je vedeno s dětskou naivitou a provede vás tvrdými podmínkami, jaké jeho dětství skýtalo. Alkoholismus, smrt, chudoba na hranici přežití, ale i irská hrdost a touha po lepším životě provází Franka na cestě za svým snem.
Pojď sem, ať ti učešu vlasy, říká babička. Podívejme na tu kštici, to nikdy neslehne. Tyhle vlasy nemáš z mojí strany. To jsou vlasy ze severu, máš je po otci. Takovéhle vlasy vídá člověk u presbyteriánů. Kdyby si tvoje matka vzala řádného slušného chlapa z Limericku, neměl bys tyhle odstávající severoirské presbyteriánské vlasy.
Plivne mi dvakrát na hlavu.
Babičko, mohla bys mi prosím tě přestat plivat na hlavu?
Jestli chceš něco říct, tak sklapni zobák. Jedno plivnutí tě nezabije. A dělej, přijdeme pozdě na mši.
Autor není žádný troškař a na své hlavní postavy nabaluje další jména a jejich životní úděl. Příběh to sice lehce zahlcuje, ale ústřední dějová linka zůstává i nadále silná a vystupuje se svojí výpovědí intenzivně do popředí. Lehkou rukou do svého objemného vyprávění vnáší lidskost, rodinnou sounáležitost i lásku, kterou umně skryje pod nánosem špíny, chudoby i všedních těžkých dnů. Skvěle zachytil dobovou atmosféru i otřesné podmínky irského slumu včetně jeho specifických obyvatel, jejichž mluva i chování jsou někdy vulgární, někdy zhýralé, ale vždy s katolickou výchovou za zády.
Jeho Frank je trochu podivný, trochu rozbitý a trochu má někdy podivné myšlenkové pochody, ale vy ho budete zbožňovat od první stránky. Zatoužíte ho opatrovat, držet nad ním ochrannou ruku a tu jeho neznalost, za kterou nemůže, mu trpělivě vysvětlovat stále dokola. A občas zatoužíte dostat se do jeho zvláštního světa, v kterém si na sedmém schodu svého domu povídá s Andělem a věřit, že každý člověk má svojí píseň a svůj pohádkový příběh, který patří pouze jemu.
Velmi silný a emotivní příběh ukrývající se v tomto knižním skvostu získal roku 1997 Pulitzerovu cenu a já nemohu jinak, než tento výjimečný příběh irského chlapce vřele doporučit. Román Andělin popel vás stáhne až na samé dno bídného života, ale také vás posype nebeským prachem emocí, lásky a lidskosti.
