Mařenka toužící po smrti své zlomyslné matky. Locika, která je vyhnána z věže. Nebo Karkulka, která marně hledá babičku a nedopatřením ochutnává fakt zvláštní polévku, ve které plave něco úplně jiného, než fazole... V těchto pohádkách není nic, jak se na první pohled zdá a tamní svět je drsným, zlým a krutým místem. A vy můžete po přečtení jen doufat, že vás v noci nenavštíví noční můry. 

„Ponuré pohádky převyprávěné pro staré i mladé“ tak zní citace na obálce nádherně temné knihy Grimmové od dánských autorů Kennetha B. Andersena a Benniho Bødkera. A já vám po přečtení můžu s klidem na duši říct – pokud nechcete, aby vaše děti minimálně měsíc nespaly, tohle jim určitě k narozeninám nekupujte. Příběhy jsou místy hodně strašidelné a násilné, přestože se názvy a jazykem klasickým pohádkám podobají, přiřadila bych je spíš k lehčímu hororu. Autoři se v díle vrací až ke kořenům, tedy k původním příběhům bratří Grimmů, které jsou proslulé svou drsností a děsivostí. Což však oproti dětem dospělí čtenáři určitě ocení, protože tohle byl panečku nářez!

Kniha se skládá z 10 „pohádek“, mezi kterými najdete již zmiňované klasiky v podobě Karkulky či Jeníčka a Mařenky, tak i méně známé příběhy jako třeba Bezručka, Ženich vrah nebo Kost, která zpívá. Přestože se kniha na první pohled jeví objemně, texty jsou psané větším písmem, používají jednoduchý jazyk a navíc jsou doplněny o několik krásných a zároveň mrazivých ilustrací, které dílu dodávají správně tajuplnou atmosféru. Styl psaní obou autorů je svižný, čtivý a především sehraný. Některé příběhy se mi samozřejmě líbily více, některé méně. Ale jako celek je kniha velmi podařenou sbírkou temných pohádek, ve kterých kromě ponaučení nalezneme i špetku hororu, která k původním textům bratří Grimmů zaručeně patří. Mezi mé nejoblíbenější příběhy patří již zmiňovaná Bezručka, Smrťák a jeho kmotřenec a Ženichův vrah, které na mě zapůsobily nejvíce.

„Někteří vlci nejsou jako jiní vlci. Někteří vlci umějí mluvit jako lidé...“

Na závěr přidávám citát, který dle mého knihu dokonale vystihuje. I přesto, že v těchto příbězích často figurují pohádkové bytosti či nadpřirozené síly, dokonale vykresluje negativní vlastnosti příšer, jež se schovávají za řeč, cit a rozum, ale ve skutečnosti u nich převládá chamtivost, závist a dokonce krutost.

Uhodnete, jaképak „příšery“ mám na mysli...?