Přiznám se, že manga mě nejprve zaujala krásnou obálkou. Anotace slibuje toulky v novém zaklínačském světě, inspirovaném japonským historickým obdobím Edo. Nakolik jsou popisy odpovídající, asi jako laik úplně neposoudím. Ale vzhledem k tomu, že se nacházíme v žánru fantasy, jsou dle mého i případné „odchylky od reality" omluvitelné. Co naopak posoudit dokážu, je kresba a samozřejmě příběh.

Celá kniha je laděna ve studených, šedých tónech, což mě oproti zářivě žluté obálce překvapilo. Musím přiznat, že chybějící barevný kontrast mě zpočátku docela obtěžoval. Samotná kresba je spíš tradiční, což vzhledem k tematice a zasazení příběhu vůbec nevadí. Nakonec jsem přišla na chuť i jejím ponurým tónům. Geraltův příběh nás totiž přivádí do zimního Japonska, což částečně omlouvá poměrně mdlou paletu. I přesto bych však ocenila, kdyby byly některé detaily víc kontrastní a barevné – viz třeba Geraltovy oči, záře magie, kůže/srst příšer a podobně. Příběh by to krásně prozářilo a oživilo.

Děj je rozdělen na 4 krátké kapitoly, přičemž na konci pro nás autor přichystal také zajímavý bestiář. K samotnému příběhu nemám moc co dodat. Zabavil, překvapil a akce v něm bylo požehnaně. Monstra z japonské kultury mě doslova uchvátila. Když už jednou za čas přijdu do styku s mytologií, osobně preferuju spíše tu naši – slovanskou. Avšak po přečtení tohoto kratičkého díla jsem se možná rozhodla názor přehodnotit. V příběhu se setkáváme s rozvernými Kappami, krvelačnou čarodějnicí Jamambou, zlomyslným opičím bohem nebo s majestátním vodním drakem Tatsuem.

Na závěr bych ráda zmínila jedno takové „osobní pozitivum“. Smekám za to, kolikrát Geralt v příběhu použil lektvary a znamení – Netflix by se mohl učit!

Tuto mangu doporučuji nejen fanouškům Sapkowskiho předlohy, ale i těm, kteří touží po atmosférickém zážitku plném příšer, akce a japonské mytologie.