Alex se vydává z rodného a idylického Hampshiru do
Londýna, aby se tam stala pomocnou zdravotní silou. Její
schopnosti však upoutají pozornost jiných, tajnějších
složek. Hovoří totiž plynně francouzsky a německy. Mohla
by z ní tedy být dokonalá agentka...
Během jednoho roku se Alex ponoří do nového světa a
šokuje svou rodinu v kalhotách a jasně červené rtěnce. O
své práci však nesmí nikomu nic říct, dokonce ani pilotovi,
do kterého se zamilovala.
Zatímco její vlast i její nejdražší platí krutou válečnou daň, Alex se učí umění
špionáže vedoucí k misím na život a na smrt a dlouhodobému působení na
exotických místech a v různých historických etapách. Spolu s tím, jak její kariéra
stoupá, roste však také riziko odhalení...

Ukázka z knihy Špionka:
Než se Alex přihlásila k dobrovolným zdravotním sestrám, pečlivě si zjistila všechny
možnosti. Mohla se přidat k Dobrovolné ženské službě a vykonávat kancelářskou práci, což
ji nezaujalo, nebo k Ochraně proti leteckým náletům či pracovat v ženské posádce čerpadla
u hasičů. Dobrovolná ženská služba také zajišťovala chod krytů, burzy oblečení a pojízdné
jídelny. Mohla se přidat k Ženské pozemní armádě, aby ji vycvičili v zemědělských pracích,
o nichž už toho hodně věděla z jejich statku, ale Alex nechtěla zůstat v Hampshiru a dávala
přednost odchodu do města.
To, v co doufala, tedy řízení a obecné povinnosti, nabízela Pomocná teritoriální služba, ale
když se s nimi spojila, doporučili jí úřednickou práci, jež by ji držela zavřenou v kanceláři.
Chtěla práci, která by byla fyzicky náročnější. Kontaktovala také Ženské pomocné letectvo
a zajímala se o vypouštění protileteckých balonů. Nakonec se jí ale zdálo, že její schopnosti
by se nejlépe hodily zdravotnickému personálu první pomoci, a bylo jí řečeno, že jakmile se
k nim přidá, otevřou se jí i jiné příležitosti.
Když to napsala bratrům, dobírali si ji a slíbili, že až pojedou do Londýna, podívají se za ní.
Maminka plakala, když Alex odjížděla z Hampshiru, a zapřísahala ji, ať je opatrná, ale už
tak měla plné ruce práce a starala se o děti, které u nich byly ubytované. Nejmladšímu bylo
pět a nejstaršímu jedenáct let, což podle Alex byla mnohem těžší práce než ta, co jí přidělí
v Londýně.
Do města přijela v říjnu, měsíc po vyhlášení války. Král znovu promluvil k národu a
poděkoval celé zemi za reakci na válečné úsilí. Alex měla pocit, že se konečně věnuje
něčemu důležitému, a měsíc tréninku s ženami všech věkových kategorií, ze všech
společenských vrstev a ze všech koutů země si náramně užívala. Měla pocit, že se jí otevřely
okna a dveře do velkého světa, což bylo to, v co doufala, že jí poskytne univerzita, a po
čem už tak dlouho toužila. Neustále psala dopisy rodičům a bratrům a vyprávěla jim o tom,
co dělá a co se učí.
Geoff přijel do Londýna během přestávky ve svém tréninku a vzal ji na večeři do jejich
oblíbené restaurace Rules. Lidé se uznale usmívali, když je oba viděli v uniformě. Nadšeně
mu vyprávěla o všem, co se dozvěděla.
Už věděla, že jako svůj první úkol bude řídit zásobovací náklaďáky, díky čemuž se muži
boudou moci věnovat důležitějším věcem...

Danielle Steell (*1947) je považována za jednu ze světově nejpopulárnějších
spisovatelek, s více než 900 miliony prodaných výtisků. Mnoho jejích knih se stalo
bestsellery, například Dražba, Modrooký chlapec, Vzácné dary, V utajení, Country,
Marnotratný syn, Pegas nebo Nádherný život. Nevyhýbá se ani tvorbě pro děti, jak
ukázala v knihách Pretty Minnie in Paris a Pretty Minnie in Hollywood.
Více se o autorce můžete dozvědět na webu https://daniellesteel.com/