Korunní princezny: začátek skvělé fantasy série, nebo chabý pokus o originalitu?
Korunní princezny vtahují čtenáře do děje zajímavou zápletkou již od samotného začátku. Kniha je totiž psána ne jednou, ale rovnou dvěma autorkami, které se v psaní střídají po krátkých kapitolách, jež korespondují s propletenými příběhy našich hlavních hrdinek. Rose je zpočátku prezentována jako typicky rozmazlená princeznička, ale v průběhu u ní můžeme pozorovat krásný vývoj v mladou, sebevědomou ženu, která je ochotna pro své království udělat téměř cokoliv. Zatímco divoká a drzá Wren sice předstírá opovržení palácovým děním, je tento tuctový život přesně tím, po čem hluboko v srdci vždycky toužila.
Obě spisovatelky mají dar pro vyprávění a příběh tak působil velmi promyšleně a konzistentně. Kapitoly na sebe skvěle navazovaly a po příběhové stránce měly pohledy obou princezen stejnou váhu. Nejvíce však oceňuji tvorbu světa a magický systém, který se v něm funguje. Způsob kouzlení byl velmi zajímavý a na rozdíl od jiných YA fantasy, které jsem za poslední dobu četla, velmi originální a nápaditý.
Za největší výtku knize považuji kupodivu její délku. Občas to působilo, jako by autorky zapomněly, že nepíšou vlastní samostatnou knihu, ale jedno dílo dohromady. Příběh má sice bezmála 500 stránek, a přesto se skoro v polovině z nich nic nedělo. Vycpávkové kapitoly mě začaly docela rychle nudit a nezachránilo to ani časté pošťuchování mezi hrdinkami a jejich klučičími „crushes“, přestože byly tyhle scény více než roztomilé. Knize by vůbec neuškodilo, kdyby byla o čtvrtinu (možná dokonce i polovinu) kratší, ba naopak.
Stojí tedy Korunní princezny za to? Jako celek hodnotím dílo z pera Catherine Doyleové a Katherine Webberové nadprůměrně. Jedná se o skvělé YA fantasy, ve kterém najdete všechny důležité žánrové elementy. Napětí, lásku, přátelství a magii skrývající se nejen ve vyslovených kouzlech, ale především ve vlastní rodině, která v sobě nese silnější pouto, než jakékoli zaklínadlo.