Téměř dokonalý život sedmnáctileté Julie se obrátí vzhůru nohama, když její přítel Sam náhle zemře. V záchvěvu zoufalství zatouží ještě jednou slyšet jeho hlas a rozhodne se naposledy vytočit jeho číslo. A on telefon zvedne. Jako zázrakem dostává Julie druhou šanci na rozloučení, ale když slyší Samův hlas, je to jako kdyby se do něj znova poprvé zamilovala. Dokáže ho vůbec někdy nechat jít...?

Debutový Young adult román od vietnamsko-amerického spisovatele Dustina Thao navnadí svým vzhledem kdejakého čtenáře. A i když se říká: „Nesuď knihu podle obalu“, v tomto případě je skoro až nutností ji soudit, protože minimálně obálka s květovanou ořízkou vypadají naprosto nádherně. Jenže co obsah? Dokáže příběh zaujmout stejně tak, jako jeho estetický kabátek…?

Ahoj, tady Sam slibuje hořkosladké počtení o lásce, smutku a vyrovnání se se ztrátou. A přesně to čtenář dostane. Srdceryvný příběh dvou mladých lidí, který se vám svou surovostí zaryje hluboko pod kůži. Tedy alespoň ve mně tyto dojmy zanechal. Upřímně a bez studu se přiznám, že jsem brečela snad co každých deset stran a to se mi u žádné knihy nikdy doposud nestalo. Autor dokonale vykresluje emoce i atmosféru a každý dialog mezi Julií a Samem udeří – jak se říká – hřebíček na hlavičku. Po dlouhé době mi taky byla hlavní postava sympatická a téměř ve všem jsem s ní soucítila. Dokázala jsem se vžít do jejího smutku, hněvu, ale i způsobu truchlení, na který její okolí neustále naráželo. Krásně (jestli se to tak dá nazvat) to totiž poukazovalo na fakt, že se ztrátou se každý vyrovnává jinak. A to je naprosto v pořádku.

Na rovinu vás upozorňuju, že v této knize žádnou akci a zvraty nenajdete. Což samo o sobě zní dost zvláštně, protože o čem tedy dílo je, když se v příběhu skoro nic neděje? Myslím, že primárně o emocích. Troufám si říct, že každý kdo si v životě prošel ztrátou se v knížce najde a příběh Julie a Sama ho dokáže zasáhnout, ať už ve větší či menší míře. Na tohle dílo je podle mého nutná „správná nálada“ a dá se říct i psychické rozpoložení. Pokud zrovna prožíváte nejlepší léta vašeho života, nebo máte prostě jen báječnou náladu, je docela pravděpodobné, že se vás příběh zas tolik nedotkne (ale samozřejmě to není nemožné). Jestli však zápasíte s něčím podobným jako naše hlavní hrdinka, pak asi skončíte podobně, jako já. Utopíte se v záplavě kapesníčků a přání stát se aspoň na okamžik Julií, a to jen proto, abyste se mohli ještě jedinkrát tomu „vašemu člověku“ dovolat.

Tahle kniha je pro mě skoro až synonymem k pěti fázím smutku. A pokud jste se v některé z nich někdy nacházeli nebo právě nacházíte, promluví k vám příběh tak intenzivně a hlasitě, že po přečtení nebudete schopni vnímat zvuky okolního světa.