Ready Player Two - je to fakt taková katastrofa?
Hned na úvod mohu prozradit, že toto pokračování se svému předchůdci opravdu rovnat nemůže, ale dle mého názoru to na základě celkového pohledu zas tak špatné čtení nebylo (takových 3,5*/5*).
Na začátku knihy vás čeká lehké nastínění děje prvního dílu včetně menší exkurze do času, co se stalo s hrdiny hned po výhře. Poté teprve započne ta pravá jízda, ve které nás opět čeká jakási záchrana celého lidstva prostřednicím herního světa.
A co tedy k příběhu, kromě anotace, kterou si každý může „vygooglit“, dodat?
1) Občas se táhne. Bohužel není tak svižný a dechberoucí jako RPO. Ani nečekejte, že si z něho sednete na zadek. Popisnost je velká a detailní, což občas právě škodí průběhu samotného děje.
2) Leckdy působí značně uměle, zcela záměrně zveličeně, což souvisí s jeho samotným, pro dané téma zcela stěžejním, obsahem - tj. příběh je „nabušen“ kultovními odkazy na nejrůznější filmy, seriály, hry či oživen pouze hláškami z uvedeného výčtu.
3) Určitě se během jeho čtení zasmějete samotným situacím i hlavním hrdinům. Rovněž si budete klepat na čelo, proč je to jako nenapadlo dříve, či budete jim nadávat za jejich zcela zbytečně špatná rozhodnutí.
4) Mně se konkrétně třeba líbila různorodost míst, která hrdinové navštívili v rámci nové výzvy a to včetně samotných úkolů, které museli splnit. Téma přátelství a druhých šanci bylo taky příjemným prvkem jinak zcela „nerdské“ záležitosti. Bylo to jako vrátit se k něčemu známému, hřejivému.
Vcelku to bylo poutavé dobrodružství, které sice nevynikalo originalitou, ale mělo své epické okamžiky, které si budu vždy pamatovat. Myslím, že když by to člověk neměl s čím srovnávat, tak by kniha neměla tak kritická hodnocení. Měla své slabé stránky, ale akce, napětí a zvraty nechyběly. Oblíbené postavy též ne. Svět OASIS a nové IT-herní vymoženosti jakbysmet. Takže doporučuji jedno - užijte si příběh jako takový a oprostěte se od myšlenky, že RPO bylo lepší v tom a v tom… Nemá to cenu!