Z Harryho nezbylo již nic - a i to se pokouší utopit v alkoholu. Je to snad jediná věc, která mu dlouhodobě nevychází. Vlastně ještě jeho milostný i rodinný život a kariéra. Pohřbil milovanou ženu, několik přátel i sebe coby policistu. Apokalypsa Harryho Holea je dokonána.

Nečekejte, že vstane jako vznešený pták Phoenix elegantně ze svého popela a roztáhne mocná křídla k dalšímu znovuzrozenému letu. Je to spíš jako když spálíte nedělní kuře a nožem z něho oškrabete zuhelnatělé části, abyste zachránili oběd.

Na startu Harryho nakopne sled podivných událostí a rozhodnutí, která může vymyslet asi jenom Nesbø. Už jsme zvyklí na autorův svébytný smysl pro humor a absurdno.

Po přistání v Norsku to ještě trochu okoření z vraždy podezřelým zbohatlíkem, který si Holea najme na očištění svého jména a vyřešení případu sériových vražd. Jako policista již skončil, když upřednostnil kariéru sebevraha a alkoholika. Případu se ujímá jako soukromý detektiv. Na pomoc si bere psychologa v terminálním stadiu rakoviny, taxikáře a dealera drog v jednom a zkorumpovaného policistu.

Protože od poslední „holeovky“ uplynula nějaká doba, je třeba si připomenout, kdo vlastně zradil, zemřel, otěhotněl…. Nebojte, Nesbø v tom své čtenáře nenechá. Vědom si jeho oddanosti a faktu, že mnohdy dost mlží, laskavě připomene, jak to vlastně bylo. V příběhu se tak můžete plynule soustředit na přítomnost, aniž byste tápali v jeho blízké i vzdálené minulosti. Není vyloučeno, že vás to i donutí vzít některou z předchozích knih opět do ruky.

Ale zpět do přítomnosti.

I přes soukromé vyšetřování je, jak jste jistě předpokládali, Harry o krok před policií a pomáhá jí v dopadení vraha. Příběh má neuvěřitelný spád a od počátku vás chytí svým tempem. Ve zběsilém rytmu se střídají nečekaná odhalení a postup ve vyšetřování je volně prokládán pohledem a uvažováním vraha. Víme tedy tak trochu od počátku, kdo jím je, ale nevíme, kdy se jejich cesty protnou.

Ve vrahově motivu Nesbø rozhodně popustil uzdu své fantazii. Možná si k tomu i něco ostřejšího nalil. Vy to nedělejte. V závěru budete potřebovat čistou mysl. Finále si žádá čtenářovu pozornost a odměňuje jej akcí a nečekanými zvraty.

Autor v Zatmění dostál své pověsti a troufám si říct, že svůj stín opět překročil. Až jednou bude chtít svého detektiva skutečně pohřbít, bude to mít se svými čtenáři těžké. Hodně si je rozmlsal. Zatmění rozhodně doporučuji.

Váš boj se slimáky na zahradě nebude po přečtení knihy již nikdy jako dřív.