Neonila je obyčejná ruská žena, má manžela a malou dcerku. Když Smolensko začínají okupovat Němci, začíná se bát. Manžela Němci zajmou a ona zůstane se Světlankou sama. Začne pomáhat jako zdravotní sestra v německé nemocnici. Setká se zde s mladým Čechem Emilem, sloužícím za wehrmacht. Neonila toho zažije během války spoustu - a po ní se opět setkává s Emilem. Když založí rodinu, život plyne a oni stále žijí se stigmaty kolaborace a strachem z toho, co na to řekne okolí. V Čechách vládne silný komunistický režim a Neonila se opět snaží pouze přizpůsobit, a tak se aktivně zapojuje do činností a vedení strany. Ale stále to není někomu dobré. Její dcera ji odsuzuje za to, co dělá, manžel také, přitom vše činí jenom pro ně. Bude někdy žít beze strachu a pochopí jí někdy její blízcí?

"Den poté začali na dveře modrého domečku bouchat němečtí vojáci. Když jim Leonida otevřela, vtrhli dovnitř a vytáhli Ivana ven. Byl jen v košili a kalhotách. Na nohou měl válenky, protože si je právě nazul a chystal se vyjít ven. Jeden voják ho praštil pažbou pušky do zátylku tak silně, že upadl. Pak ho další dva chytili za ruce a odvlekli k autu. Když ho házeli na korbu, vypadalo to, jako by tam letěl hadrový panák.“

Historie naší republiky, o níž se moc nemluví, rodinná tajemství, křivdy z minulosti. Toto vše obsahují oba autorčiny romány, a přesto jsou zcela jiné. Rodinná sága Ty chladné oči popisuje v podstatě celý život rusky Neonily. Začíná, když je mladé Nilušce asi šestnáct let, před druhou světovou válkou, a pokračuje dlouhé desítky a desítky let až do její smrti. Neonila prožívá nejen druhou světovou válku, ale také nástup komunismu v Československu, ruskou okupaci, Sametovou revoluci a spoustu dalšího. Její duši poznamená každá éra, ze kterých se pak pro ni stávají těžké životní etapy. Nikdy neměla lehký život a v každém období se prostě snaží jen přežít.

První autorčinu knihu Až uvidíš moře, jsem označila jako nejlepší roku 2022, a tak nějak jsem už tušila, že pro mě bude Scarlett Wilková oblíbenou autorkou. S touto knihou ji opravdu řadím mezi tři své nejoblíbenější spisovatelky. Tahle kniha je také výborná a závěr mi vzal dech. Po přečtení jsem měla tolik otázek, slzy se mi kutálely po tvářích, hodně jsem o knize přemýšlela a říkala si, co by kdyby. Výborné, tleskám a děkuji za úžasný čtenářský zážitek.