Známé přísloví říká, že „řemeslo má zlaté dno“. Proč to ale zmiňuji v souvislosti s knihou o holokaustu? Z jednoho prostého (v tomto případě tedy spíše navýsost závažného) důvodu – její hrdinové totiž právě díky tomu, že se v mládí vyučili hodináři, přežili Osvětim! Řekněme si nejdříve pár slov o tom, co všechno vydání tohoto jedinečného příběhu předcházelo. 

Židovský mladík Chil Lenga odchází po 2. světové válce do USA. Má za sebou děsivou zkušenost s nacistickými  koncentračními tábory, a protože většina členů jeho rodiny byla hitlerovci zavražděna, v rodném Polsku jej už nic nedrží. Chil (v Americe si křestní jméno změnil na Harry) zakládá rodinu a svým dětem o prožitých válečných hrůzách často vypráví. Ty vzpomínky jsou natolik otřesné (a současně svým způsobem fascinující), že se je jeho syn nakonec rozhodne nahrát na magnetofonový pásek. Posléze jsou zpracovány do knižní podoby. Dlužno ovšem dodat, že to, co jsem popsal v několika větách, trvalo (jak se dozvídáme v úvodní poznámce) několik desetiletí. 

Harryho vyprávění začíná dětstvím v malém městečku Kožnice, přičemž se dle mého názoru jedná o mimořádně cenné svědectví o životě chasidských Židů v meziválečném Polsku. Čtenář žasne, jak skvělou má Harry paměť – k detailně a neobyčejně poutavě popisovaným událostem došlo před téměř sedmdesáti lety! Postupně se blížíme k osudovému 1. září 1939. To se již Chil (vrátíme se k jeho původnímu jménu) nachází ve Varšavě, kde si díky pracovitosti a poctivosti získal pověst hodinářského odborníka a spolehlivého, čestného člověka. A právě v této chvíli, kdy se mu začíná blýskat na lepší časy, přichází náhlý a nečekaný zlom. Válka.

Během několika týdnů je Polsko poraženo a jeho židovské obyvatelstvo si začíná uvědomovat, že je vydáno na milost a nemilost rozmarům příslušníků „panské rasy“, rozhodnutým realizovat šílený plán, eufemisticky nazývaný „konečné řešení židovské otázky“. Pro Chila a jeho dva bratry to znamená počátek strašlivé anabáze po koncentračních táborech a každodenní boj o přežití. Podle hesla „jeden za všechny, všichni za jednoho“ si slíbí držet za všech okolností při sobě a vzájemně si pomáhat.

Kniha Hodináři je fascinujícím dokumentem o síle ducha, vzdorujícího vražedné mašinérii, jakou dějiny dosud nepoznaly. Kdyby ji napsal autor psychothrillerů, vysmáli bychom se mu, že má příliš bujnou fantazii a bohapustě si vymýšlí. Fenomén holokaustu však svojí zrůdností překonává veškerou lidskou představivost.

Při četbě mi přicházela na mysl řada otázek, žádajících si odpovědi či vysvětlení. V knize je např. často řeč o polském antisemitismu. Na druhou stranu bychom však neměli zapomínat, že čestný titul Spravedlivý mezi národy, který stát Izrael udělil v poválečném období těm, kdo s nasazením vlastního života zachraňovali Židy před smrtí, obdrželo 6863 Poláků (což je největší počet ze všech národů), většinou katolických křesťanů.

Proč Bůh dopouští ve světě tolik zla? A existuje vůbec? Takto se na jednom místě knihy ptá i Chil. Když však rekapituluje válečné roky, dochází k závěru, že jestliže přestál tak ohromnou spoustu situací, kdy jeho život visel doslova na vlásku, nemohlo jít v žádném případě o náhodu. Naprosto racionalisticky dochází k přesvědčení, že jeho přežití je zázrak a že jej zachránil Bůh, který tudíž musí existovat! A navíc – holokaust měli na svědomí lidé, kteří se svobodně rozhodli tento obludný zločin spáchat. Pokud se některým z nich podařilo uniknout světské spravedlnosti, před tou Boží se ukrýt nelze.

Co říci závěrem? Memoárová literatura o holokaustu je poměrně rozsáhlá, což je jen dobře. Připomínat si tuto neblahou kapitolu moderních dějin je totiž nanejvýš nutné, neboť historie má tendenci se opakovat. Kniha Hodináři je mimo jiné i mementem, abychom něco takového již nikdy nedopustili.