Kdo mě zná, ví, že mám velice ráda knihy od Marissy Meyer. Například její sérii Měsíční kroniky naprosto zbožňuji, a proto není divu, že mě její nová kniha nemohla minout. I tentokrát se autorka zaměřila na retelling neboli převyprávění známého příběhu, ale originálně a po svém.

Znáte českou klasiku Rumplcimprcampr? Nebo původní předlohu z pera bratří Grimmů o Rampelníkovi? Ať už ano či ne, v ničem vám to nebrání - Zlatou si můžete přečíst i tak!

Zlatá vypráví příběh o Serildě, obyčejné mlynářově dceři, která však ovládá neobyčejný dar - umí spřádat uhrančivé a fantazijní příběhy, ve kterých zdánlivě není ani drobet skutečnosti. Jedním takovým neodolatelným příběhem zaujme samotného Krále duchů, krutého pána nemrtvých lovců a přízraků v bezútěšném světě plném temných stvoření. Dokonce na základě původně neškodně znějící lži od něj dostane beznadějný úkol - upříst zlato ze slámy. No, a pokud neuspěje? Zemře! Ovšem při zoufalé dívce museli stát snad všichni svatí, jelikož nějakou naprostou náhodou si na pomoc přivolá zvláštního, leč kouzelného chlapce. Ten jí pomůže z problému ven, ale pochopitelně za jistou cenu. Dokáže Serilda nakonec odhalit tajemství hradu Krále duchů a přežít v nebezpečném světě plném magie?

Co se mi na knize opravdu moc líbilo:

• výběr námětu, jelikož není běžné, aby si autoři zaměření na retellingy vybírali pohádku o Rampelníkovi, což je dle mého názoru škoda, jelikož s tímto tématem lze opravdu čarovat - na rozdíl od ohraného převyprávění o Krásce a zvířeti,
• samotné zpracování převyprávění a s tím související vlastní přínos a originální až geniální uchopení, autorka vytvořila velmi osobitou, novou verzi pohádky, ve které co mohlo na sebe dobře navazovalo, a ten zbytek bude jistě vysvětlen ve druhém a zároveň závěrečném díle,
• propojenost příběhu s různými fázemi měsíce & rovněž s jednotlivými měsíci v roce, spisovatelka vložila do své vlastní, velmi atmosférické varianty vyprávění mnoho naděje plných symbolik a zároveň temnoty z řad folklórních odkazů na lidová vyprávění.

A co naopak tak úplně ne:

• příliš detailní a často se opakující popisy, které na mě bohužel působily negativním dojmem, prakticky skoro celou knihu jsem měla pocit, že některé pasáže zbytečně dusí a zdržují vpřed postupující průběh děje, s tím souvisí i to, že děj jako takový sem tam právě působil málo propracovaně,
• romantická linka & dialogy - když bych nazvala Marissu královnou pomalé romantiky a důvtipných dialogů, při kterých hrozí zadušení smíchem či samovolné vzplanutí z jiskření mezi hrdiny, nekecala bych, ale tady? Holka, nic moc jsi nám nepředvedla! Rozhovory byly sice vtipné, ale tak nějak málo uvěřitelné a uměle našroubované, a chemie mezi hrdiny? Rychlá, povrchní a nereálná.
• vývoj a hloubka postav autorce také vždy šly od ruky, ale i těmto prvkům dle mého názoru moc nedala, jelikož charakteristiky hlavních hrdinů mi přišly leckdy odfláknuté a spíše ploššího charakteru (tak nějak jsem nikomu výrazně nepřišla na chuť a to já normálně její postavy bezvýhradně žeru).

Marissa Meyer v mnoha svých dílech nasadila takovou laťku, kterou je bohužel těžké překonat nebo se jí alespoň vyrovnat. Zlatá je toho příkladem - má své plusy i mínusy, ale i přes ně je to kniha, která stojí za to číst, a já se těším na její závěrečný díl, jelikož jsem zvědavá, zda se autorce povede dosáhnout svých běžných standardů.