Elizabeth Zottová, hlavní hrdinka tohoto příběhu, je vskutku mimořádná žena. Jenže je bohužel začátek šedesátých let 20. století a její výlučně mužský kolegové v Hastingsově výzkumném ústavu zastávají velmi nevědecký názor na rovnoprávnost. Ovšem i zde se najde jedna výjimka, a tou je Calvin Evans, geniální, ač introvertní, asociální, osamělý a současně záštiplný člověk a chemik, několikrát nominovaný na Nobelovu cenu. A co se nestane, zamiluje se do naší Elizabeth, nebo – ze všeho nejvíc – do její mysli! Výsledkem toho vzplanutí je skutečná chemie, avšak stejně jako je věda nepředvídatelná, takový je i život sám.

O pár let později sledujeme opět Elizabeth Zottovou, tentokrát v roli svobodné matky a současně nedobrovolné, leč velice úspěšné televizní hvězdy pořadu Večeře v šest (nejoblíbenější americký pořad o vaření). Elizabeth totiž přistupuje k vaření neobvykle, a to skrze samotné zákony vědy (chemie), což se ve výsledku ukazuje jako velice revoluční. Ač sledovanost jejího pořadu roste raketovou rychlostí, ne každý je s jejím výkonem a přístupem spokojen. Vypadá to totiž, že E. Z. neučí ženy pouze vařit, ona je vyzývá, aby změnily status quo.

K popisné ani dějové stránce knihy nemám výtek. Čeká vás velká čtivost, neotřelá a poutavá zápletka, pozoruhodné a hluboké myšlenky šmrncnuté chemií, které nebylo třeba rozumět po stránce odbornosti, ale lidskosti. Dále pomalejší děj s mnoha odbočkami, který dokázal čtenáře nejen překvapit, ať už mile, či nemile, ale také nalákat na to, co přinese dál všem zainteresovaným osobám (a samozřejmě pejskovi).

Příběh představuje hned několik dějových linií dle hlavních a vedlejší postav. Uvedené linie na sebe různě odkazovaly a vhodně se mezi sebou prolínaly a spojovaly. Na konci knihy dojde k samotnému rozuzlení celého příběhu a odhalení, což bylo nejen skvěle načasované, ale rovněž velice dojemně zpracované. 

Rozhodně mě velmi zaujalo vykreslení doby a postavení ženy v ní. Příběh se odehrává v 50. a 60. letech 20. století v USA. Takže být v té době svobodná matka bylo velké haló, mít nemanželské dítě to samé. Rovněž mít vlastní cíle a sny, chtít kariéru, být samostatná žijící bytost rozhodující se podle svého nejlepšího mínění. Ne. Ne. A ne. Téma emancipace, feminismu, boje za práva žen, rovnocennosti a rovnoprávnosti či vlastní hodnoty jako člověka a mnoho jiného je ze zvládnuté na jedničku. Samotné podsouvání myšlenek na změnu v životě prostřednictvím vaření a chemie byla jedna velká paráda!

Propojení vědy a vaření společně s charakterem hlavní postavy bylo přímo dokonalé. Ač jsem to nečekala, osud Elizabeth se mě velice dotknul a o to víc jsem obdivovala a užívala si její chování, charakter a celkově nespoutanou, velmi odvážnou osobnost.

Celkově měly všechny postavy hloubku, vyvíjely se a měnily. Byly velice lidské a plné emocí, nevyjímaje psa 6:30, který byl sám vypravěčem, myslícím tvorem a ochráncem E. a její dcery Mad.

Má jediná výtka je, že je kniha popisována jako vtipná (pár scén ano) a osvěžující. Já z ní pociťovala většinu času pravý opak -  působilo to smutně a lehce depresivně.  

Suma sumárum byl životní příběh Elizabeth Zottové velkým zážitkem, který by si klidně zasloužil o pár stran více. No, kdo by se nechtěl dozvědět, jak malá Mad rostla a vyvíjela se v takto omezené společnosti založené na kulturních a společenských předsudcích a přežitcích?