Musím se přiznat, že Bernard Minier patří již několik let mezi mé nejoblíbenější spisovatele. Doma mám veškerou česky přeloženou tvorbu tohoto autora, proto jsem si nemohl nechat ujít ani jeho nejnovější dílo. Tentokrát se v něm neobjeví oblíbený vyšetřovatel Martin Servaz, ale nahradí ho sympatická drsňačka Lucia Guerrero.

Po nalezení brutálně zavražděného a ukřižovaného madridského vyšetřovatele je jasné, že se místní policie jen tak nezastaví, dokud neodhalí pachatele. Do pátrání po vrahovi se vrhne i parťačka zavražděného Lucia Guerrero, která s pomocí studentů kriminologie a jejich moderních metod zjistí, že se nejedná o jedinou vraždu s podobnými znaky. Máme tu čest se sériovým vrahem, který své oběti aranžuje podle uměleckých děl?

Jak už jsem se zmínil hned v úvodních větách, máme tu před sebou něco trochu jiného, než jsou autorovy klasické Servazovky. Především je ústřední hrdinkou zástupkyně něžného pohlaví, i když v tomto případě se jedná spíše o drsňačku. Poměrně brzy jsem si jí oblíbil, ale někomu díky svým vlastnostem zase sednout nemusí. Důležité pro celou zápletku je ovšem to, že se za pachatelem vrhne silou buldoka.

Zároveň se tentokráte většina zápletky odehrává v městském prostředí, zatímco u známější série tohoto Bernarda Miniera se často ocitáme uprostřed divoké přírody. Jestli něco ovšem zůstává, tak je to častý pocit mrazení, někdy až poměrně temná atmosféra, a především dostatečně šílený vrahoun.

Nechybějí ani časté odbočky a zvraty, které mají čtenáře zmást při pátrání po pachateli. Někteří se ovšem možná ani tak nenechají nachytat a přijdou na něj již v průběhu dění. Na slavnostní odhalení si ovšem budete muset počkat až do konce. Jenom vám můžu prozradit, že v této knize různých padouchů najdete hned několik. Někteří jsou vlastně i méně důležití, jiní jsou pro celý příběh zásadní.

Líbilo se mi i kulturní pozadí, kdy tu zejména výtvarné umění hraje velkou roli. Ostatně značná část postav této knihy je dost sečtělá, takže se připravte na poměrně častá moudra z historie i již zmiňovaného malířství. 

Dočkáte se i řady akčnějších scén, v některých částech knihy se střídají mrazivé momenty, při kterých budete mít lehký pocit neklidu. Rozhodně to není žádná procházka růžovou zahradou a zejména mnohé slečny potom budou procházet noční ulicí s větší opatrností.

Lucia mě tak bavila, ale je poměrně těžkou otázkou, zda se dokáže vyrovnat dílům autora s vyšetřovatelem Martinem Servazem. Mnozí si to nemyslí - a vlastně i já jsem trochu na vážkách. Rozhodně to není špatná kniha a u většiny jiných autorů žánru bych ji s nadšením chválil. Bernard Minier si ovšem nastavil laťku natolik vysoko, že i mírné zaškobrtnutí může být problém.

Zajímavé ovšem může být, jestliže si tuto Minierovu knihu přečtete jako první. V tom případě se dostaví pocit nadšení, jenž bude s každým dalším přečteným titulem jen stoupat. Názor si tak musí udělat každý sám, ale rozhodně nemůžu říct, že by se jednalo o nějaké zklamání. Bavil jsem a na autora nehodlám zanevřít.