Autorem je Ondřej Krotil, který již má na svém kontě Kriminalistické otazníky, v nichž se věnoval známým zločinům, které nebyly nikdy objasněny. Ve své novince sice přináší životopis muže, jenž byl za mordy odsouzen, přesto v jeho případu zůstalo mnoho záhad.

Ivan Roubal byl hodně specifickou osobností. Někteří říkali, že by nikdy nebyl schopen ničeho špatného. Jiní z něj měli špatný pocit již při prvním setkání. V konečném soudu můžeme říct, že to byl člověk takřka bez svědomí, který byl schopen téměř čehokoliv.

Ondřej Krotil se rozhodl shrnout známá fakta zejména z vražedné dráhy, ale pokouší se zmapovat i jeho předchozí cestu životem. Problém je ovšem v tom, že mnohá místa jsou zatemněna tajemstvími. O dětství, ale i pozdějších letech toho víme poměrně málo. On sám celou svou pouť neodkryl a rozhodně to vyšetřovatelům nijak neusnadňoval. Ostatně málem se dostal zpět na svobodu, přičemž odsouzení bylo hodně složitou záležitostí.

Tvůrce jeho životopisu si tak musí na mnohých místech věci domýšlet a rozvíjet své vlastní teorie. To mi vůbec nevadí, každý si na to může udělat svůj vlastní názor, s tím autorovým souhlasit či nesouhlasit. Za mě je ovšem znát, že prostudoval mnohé materiály. Přestože kniha není nijak obsáhlá (počet stran se přehoupl jen lehce přes sto osmdesát), jedná se o komplexní práci o této známé osobě českého zločinu.

I po přečtení vám v hlavě zůstanou mnohé otazníky, na které možná nikdy nebudete znát odpověď. Těla některých jeho obětí se nikdy nenašla a vlastně ani nevíme, kolik lidí mohl ve skutečnosti zabít. Šířily se povídačky, že některé z nich nechal sežrat svými prasaty, které choval na statku se jménem Pohádka. Ale skutečně tomu tak bylo? Policisté o tom ani po důkladném průzkumu míst nenašli žádné důkazy.

Jedno je ovšem jasné. Ivan Roubal byl muž schopný takřka všeho, který by na svobodě mohl vraždit ještě řadu let. Naštěstí byl uvězněn a nyní už je po smrti. Pouze on nám mohl dát mnohé odpovědi ohledně jeho činů. Některé podrobnosti nejspíše zůstanou navždy skryty.

Ještě se vrátím k samotnému zpracování knihy. Jak už jsem se zmínil, tak trochu navazuje na Orlické vraždy: Akce Přehrada očima vyšetřovatele od Aleše Pivody a Josefa Douchy. Patrné je to už na první pohled, protože přední obrázek je dosti podobný. Zároveň se ovšem Roubal osobně znal s orlickými vrahy, takže je to v podstatě i taková nadstavba těchto zločinů. Jsem velice zvědavý, jestli tahle „série“ bude ještě nějak pokračovat.

Zabiju tě za pár stovek vypráví příběh člověka, který zůstane navždy zapsán jako jeden z nejhorších vrahů polistopadové éry. Ústředním motivem mu byla touha po penězích, ale později i pomsta. Pro tyto věci se ostatně vraždí i dnes a zřejmě navždy bude. Bohužel se nic nezměnilo a člověk je schopen sebrat druhému jeho život někdy doslova pro pár stovek.